Deník spisovatele – cesta do hlubin české maloměšťácké duše…
V době koronaviru jsem si všiml velmi "oblíbeného" postu na Facebooku, kdy jedna třicetiletá slečna si posteskla, že před zákazem cestování právě plánovala lety na Srí Lanku, do Bhútánu, na Madagaskar a do Chile, ale teď si bohužel musí vystačit se svým domácím chlupáčkem. Budiž slečně ke cti, že se s tím tak snadno smířila. Její status byl jeden z mnoha, které vystihují konzumnost, zcestovalost, světovost mladší generace zaměstnané v byrokratických nebo neziskových institucích. Jakoby snadnost jejího života byla symptomatická, žádný řád, omezení, nutnost si něco vydřít, jen nesnesitelná lehkost bytí.
To, co se neopakuje, není obtíženo žádnými překážkami, je lehké jako stín, jak napsal Kundera - einmal ist keinmal. Pokud dnešní mladí většinou žijí v takové stínohře, ztrácejí smysl pro hodnoty. Každý druhý jede na stáž ven, každý druhý maturant chce auto a vlastní bydlení. Tak to už funguje desetiletí a stává se to maloměšťáckou normou. Dnes není maloměšťáctví ani tak šosáctví či falešná morálka, ale je to pokrytectví, kdy chceme mít všechno hned a přitom bojujeme za ekologii. Lítáme po světě jako střelení a přitom brojíme proti spalovacím motorům. Naše životy ztrácí jakýkoliv smysl pro míru všech věcí.
Pamatuju se, jak jsme cestovali, když padla železná opona a my mohli poprvé vyjet za hranice. Ta vzácnost a nesamozřejmost toho, že vidíme západní blahobyt na vlastní oči! Dnes je to ta největší banalita, ale tehdy měla ohromnou cenu. Tehdy jsme viděli čirou kvalitu toho, čeho se nám nedostává, dnes se brodíme v kvantitě luxusu. Být na chvíli na Západě, vyjet tam, nakupovat tam, byla otázka nejvyšší úrovně, o kterou šlo, o to poznání, o přičichnutí k tomu. Jestliže to včera vzácné je dnes tak všední, vytratila se veškerá kvalita hodnot. Kdo si dneska cení svobody pohybu, projevu nebo shromažďování?
Problém je v tom, jak moc se vychýlila rovnováha. Ke smysluplnému bytí patří míra, přiměřenost, jinak se ocitneme ve stínohře, kterou nám přináší stále větší šíře, extenzita na úkor hloubky. Právě sladění mezi vnějším a vnitřním životem nás vede ke spokojenosti. Jenže dneska je to jinak, šíře záběru je jediným měřítkem. Kvůli tomu nevidíme, že kvantita totálně zahlušila kvalitu a tím se vytratila hodnota. Kdo má plno nároků, bez velkých zásluh, není s to vnímat svou prázdnotu. Postmoderna, konzum, internet nás zavedly do nesnesitelné lehkosti. Ale jedině hledání vnitřní kvality nás může vést k autenticitě.
Je mi vlastně líto všech dnešních maloměšťáků. Když se ztratí míra všech věcí, kvantita zničí sama sebe. Je to vidět i na duchu i na těle. Je to vidět na úrovni společnosti, médií nebo umění. Je to vidět i na krajině obecně. Jestli dnes ještě cestuji, pak tak, že vyjedu vlakem za město, někam, kde nejsou žádné atrakce ani lidé, a jdu ruku v ruce se svou milou, jen tak, po prašných cestách a vnímáme život v krajině. Nejsem žádný aktivista, ale když vidím, jak je příroda zničená, myslím si, že by každý člověk měl hledat míru svých věcí.
Ale zatím se v krajině víří prach české maloměšťácké duše...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ředitelem Vojenského zpravodajství by mohl být Bartovský, nahradí Berouna
Novým ředitelem Vojenského zpravodajství (VZ) by mohl být Petr Bartovský. Kandidáta dnes na...
Zakázky TSK jen vyvoleným. Za manipulaci tendrů soudí 15 lidí a čtyři firmy
Hlavní líčení v kauze zmanipulovaných zakázek Technické správy komunikací hlavního města Prahy...
Europoslanci prodloužili volný obchod s Ukrajinou, unijní farmáře více ochrání
Europoslanci schválili prodloužení volného obchodu s Ukrajinou, ovšem s kroky k vyšší ochraně...
Protesty za Gazu zachvacují americké univerzity, policie masivně zatýká
Kolumbijská univerzita v pondělí kvůli demonstracím zavedla distanční výuku a na nedalekých...