Deník spisovatele – komunistické kýčaření & kapitalistický brak…
Jestliže ČT opět v létě úspěšně reprízovala komunistický seriál z roku 1975 Chalupáři (odhadem tak po čtyřicáté), něco to vypovídá o části populace po třiceti letech kapitalismu. Ta úroveň je úděsná, když stupidní a buransky angažovaná vesnice za normalizace je stále tak přitažlivá, ale hlavně je to i vizitka toho, jaký šunt vznikal za kapitalismu. Ukazuje se, že když se do autentické reflexe doby zamotá jednak ideologie, se svým až bizarně plochým světonázorem, je to obdobný kýč (byť jde jen o tzv. zábavu), jako když se do svobodné tvorby zamotají peníze. Jestliže jsou tím hlavním motivem, produkují pouhý brak.
Znovu se ukazuje, jak je stále živý myslitel Nietzsche, který ideologický svět zdání (křesťanství) tak dokonale popsal. Úplně stejná přetvářka je stále přítomná, jen si ji neradi přiznáváme. Tady je nutné si vzít jako pevný bod naši autenticitu, tudíž se vracet i k Heideggerovi. Ačkoliv neuspěl ve svém hlavním cíli, definovat bytí, povedlo se mu jakoby mimochodem geniálně zanalyzovat existenci. Otázka toho, kdy je člověk sám sebou, kdy jeho pobyt upadá do světa obstarávání, do tzv. nitrosvěta řečí a trhu, je vlastně zcela věčná. Každý z nás je vržen do existence a záleží na něm, jakou míru autenticity si dokáže uchovat.
Upadání do existence je přirozený jev, nelze se bez něj obejít, je nutné se o sebe „starat“. Právě toto obstarávání je hlavním motivem, proč se často vzdáváme sami sebe. Necháme se tzv. koupit, staneme se sami zbožím, jak to kdysi popsal Marx. Záleží, kam jsme ochotni zajít, jestli nám stačí jen málo a uchováme si autenticitu nebo ne. Staneme se zbožím na trhu, nebo se staneme nástrojem řečí. Ty se běžně vedou, jsou tmelem pospolitosti, ale když jim propadneme, ztrácíme svébytnost. Krásné řeči se zaobalují do proklamací, které manipulují svět. Přirozený svět vykořisťování se náhle změní v ideologický svět zdání.
Většina lidí strašně ráda žije v kýčovitém snu. Zbavují se tak úzkosti, která je původním jevem naší existence. Být autentický ale neznamená skrýt se před světem nebo lpět na tradicích (abych se zbavil úzkosti), naopak je to snaha o to být tím, pro co mám vnitřní dispozice. A nenechat se omámit řečmi (ideologií), ani se zaprodat na trhu (stát se zbožím), nýbrž dělat to, co přináší naplnění. Neskrývat se za identitu rasy, národa nebo pohlaví, ale využívat své geny, výchovu a prostředí. Takový model společnosti je úplně jiný, než ten, který dnes zažíváme, protože klade důraz na každého v jeho přirozené svébytnosti.
Jde v podstatě o hledání míry mezi autenticitou a tím, že naše existence se vždy nutně realizuje ve světě. Musíme se starat, komunikovat i chodit na trh, ale to neznamená, že musíme upadat. Je úděsné, co s lidmi dokázala udělat normalizace, buranský svět zdání, kdy primitivní lež byla pravdou, které nikdo nevěřil. Stejně tak je odporné, co z lidí dělají peníze, hlavně tam, kde platí jiné hodnoty. Komerce lidi zplošťuje, i z chytrých dělá hovada a oni se už na nic nezmůžou. Nalhávají si, jaké žijí úžasné životy, i když už dávno nejsou sami sebou. A pak čumějí na zvěrstva typu seriál Chalupáři nebo na Netflix, aby zaplašili úzkost...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |