Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu o řádových sestrách, která je podle nakladatele „přelomovým“ románem. Jestli je na ní něco přelomového, pak ta míra nesmyslu, která opanovala společnost.
Zvykám si, že psaní o minulosti je kýč, který ovládá dnešek, ale takový resentiment bych opravdu nečekal. S ohledem na to, co může opravdový resentiment, tj. pocit křivdy a zášť, vyvolat v Rusku, bál bych se oživovat staré křivdy a dělat z nich obecné soudy o tom, jak špatně se stále mají zástupkyně ženského pohlaví.
Už jen ten návrat do středověku, kterým bezpochyby cirkevní dogmata či hodnostářství je, je odpudivé. Je jasné, že všechny ty staré cetky, celibáty, paternalismus, jsou přežitky, stejně jako je přežitkem hrát si na mocnáře, který pohltí cizí stát. Buď chceme žít moderně, nebo se vracet tam, kde nám bylo mizerně.
Feminismus je totiž stejný resentiment jako nacismus, je stejně tak blbě segregujicí jako rasismus. Mají podobné kořeny v moderně, v národním socialismu 19. st., měli bychom se na ně tak dívat. Kdo dělí lidi podle kolektivních znaků, je regulérní zločinec. Zvláštní, že u gender fanatiků se to dnes ještě na plné volume neříká.
Vzpomínám, jak jsme si stěžovali učiteli, který nás učil na VŠ, že nám dává horší známky než holkám. Bylo to v hospodě, už se leccos řeklo, takže není divu, že z něj vypadlo velké moudro: „Hele, chlapi, musíte si zvyknout, že hezká baba to má na světě nejlehčí. Pak chytrej kluk, takže se snažte, jak umíte!“
Podle jeho teorie na tom byl ještě hůř blbý kluk a úplně nejhůř na tom byla ošklivá holka. Moje bohatá zkušenost mu dává za pravdu. Je to sice nekorektní, ale reálné: mnoho žen, které uspěly, by mělo zpytovat svědomí, nakolik byly zvýhodněné. Že krása je pozvánkou do vyšších pater, to se učí dokonce i v psychologii.
Je snadné vidět jeden kus pravdy a ne ten druhý. Dnešní aktivistky vidí jen jeden, a to ten, že žena je chudinka, zatímco výhody, které jí plynuly celými dějinami, nevidí. Ovšem, aktivistky, kdybych byl drsný, jsou ošklivky, které se spojily, aby převrátily svět. Vůbec netuší, že i hezké holky mají své starosti, natož hloupí kluci.
Dělení podle kolektivních znaků je resentiment. Je postavený na starých křivdách, vyvolává kolektivní zlo. Jediná obrana je přísné lpění na rovnosti práv pro každého. A to se příliš neděje, když vidíme, jak státem prostupuje genderismus, poslední z fanatismů. Každý je totiž občas krásný i ošklivý, chytrý anebo hloupý.
Tu hloupost charakterizuje jeden citát. Dopustila se ho Madeleine Albright, když řekla: „V pekle existuje zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám.“ Z důvodu piety nebudu říkat, jak blbý je, jen ukazuje tu zvrhlost, která Ameriku požírá. Pomáhat by měl člověk člověku, který je potřebný, ať už je kdokoliv.
Miluj bližního svého je o křesťanství. Je to jistě stále živé, když odmyslíme zastaralé cetky a relikvie. Hledat v nich dnešní důstojnost může jen ten, kdo má komplexy. Háv řádové sestry je stejně trapný jako čapka ruského generála, který velí jatkám. Psát o duchovnu, které odvisí od rovnosti ve středověkém řádu, je směšné.
Nezmiňoval bych to, kdyby to nebylo tak typické. Místo živého psaní, které rozvíjí ducha doby, jen resentiment. Literatura, která by měla být vážená, za to, že objevuje, ukazuje, v čem žijeme, jací jsme a jací bychom mohli být, upadá. A za úpadek, který se stává normou, mohou ti, co píší chytré recenze o hloupých knihách…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
Jan Klar
Deník spisovatele – za barákem je ticho, Ukrajinci šli do války...
Mám rád ticho, bytostně, možná až přecitlivěle, opakem ticha je válka ve všech podobách. Je to stejné, jako když lidé milují ohňostroje, nechápu je, držím se zpátky,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |