Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně. Nemá smysl zmiňovat kandidáty, od kterých se exhibice a teatralita očekává, spíš mě zaráží, kolik těch, co mají vždy plno slov o mravnosti, zejména v politice, dokázalo projevovat tak velkou hysterickou nenávist. Jako kdyby si do nepřátelského kandidáta projektovali vlastní bezútěšnost.
Ano, česká média jsou jen hlásné trouby sociálních sítí. Jinak by nemohl být po tři měsíce prostor zaplaven fascinací zlem, jak se to dnes běžně děje, ať už je v tom kalkul anebo není. Připomnělo mi to, jak liberální média v Americe vymačkali Trumpa, psali o něm denně v headlinech, i rok dva poté, co zmizel ze scény. Jestli se veřejný prostor scvrkne jen na komplex méněcennosti vůči ďáblovi, kterého jsme si stvořili, pak je na něm vážně dost psychopatologického.
Problém v Česku je ten, že máme malé elity. Původ lze hledat (aspoň ten porevoluční), v prohře Občanského hnutí s Klausem, kdy elita, která hrála prim těsně po revoluci, ztratila vliv. Představa o nepolitické politice byla tak tupá, že to jinak skončit nemohlo. Ale tuto naivitu si leckteří v sobě dodnes hýčkají, což má psychologický protipól v nenávisti. Ovlivnilo to vývoj elit, pražských redakcí, univerzit, nenávist vůči všemu, co nezapadá, co se vymyká, co je převyšuje.
Každý svébytný člověk je nutně kontroverzní. Zvlášť v době médií, která nivelizují, suplují průměr soc. sítí. Ta nenávist, která se do českého státu zažrala, se neustále vyjevuje: Děkujeme, odejděte, stávka v ČT, Milión chvilek aj. Potřeba vyřídit si staré účty se projektuje do nových tváří, do nových následníků. Princip zůstává; zlo je Klaus, taky Zeman, lidé, kteří svou dobu intelektuálně převyšovali. A jejich dnešní demoralizace plyne i z toho, co vesměs zakoušeli.
Vše je akce a reakce, nenávist plodí nenávist. Proč právě ti slušní, morální, zasévají takové sémě? Vytěsňují své zlo, co má v sobě každý, do obrazu velkého hajzla. Nikdo neříká, že jde o neviňátka, ale nenávist vůči např. Babišovi je nesmyslná. Jeho jméno jako rudý hadr, všude, stále, vymítání ďábla v 21. století. Twitter, Facebook, Česká televize, ta fascinace ukazuje vnitřní ohavnost. Přitom Babiš je v tom nevinně, sám není persona, která by ty chytré zastiňovala.
Přímá volba prezidenta je o vlastní projekci. Jsem lepší, byť nedoceněný, potřebuji zadostiučinění. Svou frustraci přenesu na ďábla, fandím jeho soupeři, komunista nekomunista. Abych byl smířlivý, Pavel na ty poměry je solidní volba, člověk s prožitky: jen nechápu tu extázi, kariérista, který by sloužil každému režimu. Muž, který je zacílený na postup, říká to, co se po něm chce. Když mluví o Green Dealu, ženách a LGBT, nevěřím tomu chlápkovi ani slovo.
Ale to špatné divadlo má své výhody: na nějakou dobu teatrální psychóza sublimovala, z feministek se staly kvočny, co podlehly úžasnému kníru, žurnalisté, co dštili síru proti bolševikům, se vrhli do boje za bolševika, a já, když viděl ten úspěch, zauvažoval, zdali si nenechat narůst taky tak úžasný vous. Jenže jsem si vzpomněl, jak jsem ve dvaceti přijel z tripu, kde jsem se skamarádil s kníratými Turky, a moje holka mi tehdy dala na výběr - buď ten knír anebo ona...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
Jan Klar
Deník spisovatele – za barákem je ticho, Ukrajinci šli do války...
Mám rád ticho, bytostně, možná až přecitlivěle, opakem ticha je válka ve všech podobách. Je to stejné, jako když lidé milují ohňostroje, nechápu je, držím se zpátky,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |