Manželský sex po třiceti letech

V manželských postelích se stávají kolem půlnoci různé věci. Nepředstavujme si hned žádné oplzlosti, skutečnost bývá mnohem prostší.

Povětšinou se v nich usíná nebo už dávno spí, ale to nesmí ten druhý, tak jako snad každý večer, přijít z hospody, být cítit alkoholem a cigaretovým kouřem, na který si nezvykneš ani po třiceti letech.

V tu chvíli se v ženě odehrávají rozporuplné pocity. Tělo je unavené, ztahané, chce spát, ale nemůže, navíc se v něm probouzí neuspokojenost, která byla během usínání už potlačená. Zase se objeví to sladké nutkání hluboko dole v podbříšku. Slastný, ale dost nepatřičný pocit. Jde proti únavě, potřebě usnout, na všechno zapomenout, celou noc nebýt. Zase ty pochybnosti, jestli by přece jen dnes kvůli vztahu, kvůli sobě, nebo že se to má?! Někdy to potlačíš líp, někdy hůř, ale potřeba tepla převáží. Můj blízký člověk, kdysi tak milovaný, ještě snad něco zůstalo. Starost, vzpomínky a soucit. Ano, zkusit si při tom zase vybavit, jaké to bývalo hezké. Přitahovalo tě na něm všechno, i jeho svoboda, neochota, dělat to, co chceš ty, útěky do hospody, pozdní příchody, čekání plné touhy.

„Umyl ses?" zasykla Sylva trochu podrážděně.

Milan neodpověděl a neobratně se ve tmě převlékal. Samozřejmě, že se jako vždycky, když šel do postele, osprchoval. Nebyl žádné čuně ani školák, aby ho musela poučovat. Na to nebyl zvědavý. Navíc, když se takovým způsobem zeptala, měla zájem o sex. A to ho vyděsilo. Dal si dnes příliš piv na to, aby byl ještě toho schopen. A přitom měl v sobě touhu. Celou dobu na baru koukal na mladou číšnici. Velmi hezkou a prsatou. Každopádně byla úplně jiná než jeho manželka.

„Smrdíš kouřem," zasykla znovu.

Většinou, když přišel, spala. Bylo to tak lepší, měl svůj klid. Mohl si nerušeně lehnout a nemusel nic dělat. V hlavě měl jen rozostřené sny. Stále viděl před sebou tu číšnici s blond vlasy a hlubokým dekoltem. Když se předklonila, její oblá bílá prsa vylezla ven. Chtěl by je potěžkat v dlaních. Ocucat je jako velké sladké broskve. Chytit ji dole za zadek a stáhnout z ní sukni. Cítit zase teplo dívčího těla. Tak úžasně mladého a svůdného. Narážet do něj plnou silou svého tučného břicha.

„Ty už spíš?" zeptala se Sylva.

Milan se nenechal rušit. V duchu cítil, jakou má velkou erekci, ale v realitě už skoro spal.

„Hmmm," vydechl.

Sylva to vzala jako výzvu. V podbříšku jí žhnula touha. Chtěla se toho zbavit za každou cenu. 

„Nespi, lásko!"

Přitiskla se k manželovu tělu. Věděla, že musí jít přímo na věc. Žádná něha, romantická slova, vášnivé polibky. Probudit ho z lenosti. Nahmatala jeho penis a začala ho dráždit.

Snažil se na ni soustředit, ale nešlo to. Hlavu měl ztěžklou pivem. Ani vědomí, jak by to dělal té číšnici, na žádnou erekci nestačilo. „Dneska ne, lásko," řekl velmi ospalým hlasem.

„Tak si trhni!" zasykla.

Zklamaně se od něj odtáhla. Nevěděla, co bude dělat. Ten sobec! Má si to udělat sama nebo si najít milence? Ale proč? Potřebovala manžela, oporu, uklidnění, ujištění, že žije dobře. Vlastní důstojnost. Vědomí své hodnoty. Jenže Milan ji odkopl, jako kdyby nebyla dost dobrá. Byla pro něj okoukaná. Žena, která byla po přechodu. Prošla si hormonálními změnami. Narostly jí boky, břicho a taky zadek. Prsa měla povislá. Poklesla jí hladina estrogenu. Milan jí říkal, že se chová jako chlap.

Podívala se s odporem na usínajícího Milana. Nic s ním už nebylo. Byl nudný a naprosto nezajímavý. Byl jako velká bečka piva. Jako žok chmele, měkký a beztvarý. Veškerý testosteron, který v sobě měl, už zmizel. Zbyla jen nekonečná nuda. Každodennost a všední rituály. Železný zvyk. Závislost, vyhýbavost a snaha se nehádat. Jen proplouvat bez otřesů. Bez vášně, humoru a fantazie. Jako kdyby už nežil. Jako kdyby byl už mrtvola. Jako kdyby to chtěl doklepat do smrti.

Ale co chtěla ona? Chtěla tak dožívat? Poslouchat, jak mrtvola vedle ní sípavě chrčí ze spánku?!

Přepadl ji pocit zoufalství. Chytila se polštáře. Musela se toho zbavit. Těch dýchavičných zvuků, toho měchu, chrápání vedle ní. Zadusit to, skončit tu věčnou pravidelnost. Hodila na něj polštář, a když ho stále slyšela, jak chrápe, sedla si na něj. Vážila dost na to, aby se mohl osvobodit. Jeho ruce se marně snažily něčeho chytit. Tělo sebou křečovitě smýkalo. Bylo asi příliš opilé na větší odpor. Pomalu sláblo a ochabovalo. Cítila pod sebou záškuby a pak bylo už jen hluboké ticho.

Hlasitě a vzrušeně oddechovala. Cítila zvláštní rozkoš. Slezla z postele a uklidila polštář na své místo. Všechno bylo skoro jako vždycky. Přes Milanův obličej přetáhla deku. Vypadalo to, že spí. Až pak si překvapeně všimla, že se mu pod dekou mohutně ztopořil jeho penis.

„Pozdě," pomyslela si Sylva truchlivě. 

Povídka z cyklu Lidská tragikomedie