Nekorektní úvaha o dnešních mužích a ženách

Muži a ženy mají stejný mozek, napsal jakýsi levicový novinář na Novinkách.cz na základě dalšího „TOP“ objevu amerických vědců, kterým bylo prokázáno, že není rozdíl mezi činností našich mozků. 

Chválabohu, že už víme, že pocházíme všichni z jedné opice. Mezi pohlavími není žádný rozdíl, dovodil si okamžitě onen progresivní novinář, muž i žena jsou rozdílní jen na základě genderových stereotypů patriarchální minulosti.

Kdyby tomu tak opravdu bylo, stačilo by právě narozené děti izolovat od všech těch odporných stereotypů. V nějakém vlídném korektním ústavu by holčičky vběhly do modrého koutku plného autíček, zatímco kluci by se váleli v růžových peřinkách a přebalovali by panenky. Není to krásná představa? Proč jen to zavání dalším utopismem? Kdyby byl člověk bez ručiček a nožiček a bez pohlaví, možná že by to tak dokonce fungovalo. 

Ještě že máme všechny ty hormony v sobě. Naše žlázy s vnitřní sekrecí udržují stále ještě rovnováhu bez ohledu na lidské mozky. Mozky tíhnou k iluzím, ale žlázy spolehlivě vyměšují. Muži a ženy, jak víme, mají trochu jiné hormony, což je dobře. Díky tomu máme stále odlišné myšlení. A nejen myšlení, ale také emoce i projevy. Ženy nikdy nepochopí, jaký přetlak vyvolává erekce, stejně jako muži nikdy nepochopí menstruaci.

Jděte k čertu se všemi utopiemi! Jestli naši pohodovou „pseudodobu“ může něco narušit, pak jen my sami svým sentimentem. Některým znuděným zoufalcům leze asi příliš na mozek. Ach, kde jsou ty sladké časy, kdy jsme měnili svět k lepšímu! Vedli jsme hloupé stádo pod vlajkou dobra! Pod vlajkou rovnosti pohlaví! Přivedli jsme ho do stavu, kdy se muž stává špatnou ženou, zatímco žena se stává špatným mužem.

Podotýkám, že nemám nic proti přirozenému vývoji. Civilizace stírá fyzické rozdíly a nahrazuje je umělým prostorem. Jenže tak daleko, aby se muž a žena stali jedním člověkem, ještě nejsme. Ženy a muži jsou rozdílní tak, aby se spolu párovali. A stále je to baví! Stále je baví ještě dělat děti! Dost pochybuji o tom, že by je to bavilo i v situaci, kdy by ženám narostly penisy a mužům silikonová prsa.

Příroda má neobyčejně silný kořínek. Je v ní setrvačnost, která mírní všechny možné úchylky. Jednou z úchylek je feminismus. Každá žena, byť sebesilnější, potřebuje muže. Jeho náruč a ochranu. Pokud je normální, ráda to připustí. Za pevné objetí dává svou péči. Když odhlédneme od dětí, je muž centrem jejího světa. Je k tomu prostě uzpůsobena. Stejně jako je muž uzpůsobený k tomu, aby chránil to, co si vydobyl.

Tento základní vzorec probíhá v různých obměnách. Nikdo nemá v sobě úplné mužství nebo úplné ženství. Ale i ten nejženštější muž, jestliže je ještě vůbec mužem, chce ochraňovat, zatímco i ta nejmužštější žena, ačkoliv má hodně testosteronu, chce někoho, kdo ji obejme. Kolik je dnes žen, které příliš upřednostnily své mužství, aby takzvaně uspěly? Kolik z nich stárne osaměle u romantických telenovel?

Za současnost nemohou jen ženy, ale také muži. Kromě machistů, kteří jsou skoro na vymření, jsou to většinou alibisté. Co je nepálí, nehasí, zatímco se pořádají hony na ty, co překročili hranice. A pak jsou tady různí zženštilci, kterým feminizace vyhovuje. Cítí se v ní jako ryba ve vodě, protože sami jsou napůl ženami. Navíc muži spolu přirozeně soupeří, na rozdíl od žen, které, tak jak je pro slabší typické, drží spolu basu.

Jenže to je všechno jen zdání. Jsou to myšlenkové stereotypy současných blouznivců. Žena není šťastnější, když je vzdělanější, natož když udělá kariéru. To je obrovský omyl! Jednak vzdělání nedělá člověka od dob antických filosofů šťastnějším. Kdo moc ví, o to víc trpí. Být samá pochybnost není zrovna to, co by ženám vyhovovalo. Jestli je tady někdo zdrojem potřeby jistoty a bezpečí, pak je to právě žena! 

Místo toho máme plno přechytralých dívek. Vlastně ani to není pravda, protože jejich vzdělání je spíš formální. Vůbec nejde o to opravdu vědět, ale mít na to glejt, být rovnocenná, v podstatě "dokonalá". Uspět v práci, být unylou super vytrénovanou managerkou. Ženská potřeba líbit se dospěla až do velmi křečovitých poloh. Ve světě chladného kalkulu je plna přepjatosti. Namísto žen dam si vychováváme skryté neurotičky.

Ale za to si ostatně mohou muži sami! Nechovají se hrdě jako džentlmeni, ale jako zbití psi! Už dopředu čekají nářez. Často připomínají ratlíky třesoucí se strachy, co zase přijde. Obvinění z diskriminace, z machismu, z obtěžování, z hrubosti. Vykolejené ženy se chovají jako zmije. Využívají doby, ve které jsou vedeny k soutěživosti. A muži ztrácejí půdu pod nohama. Namísto džentlmenů se z nich stávají zjevní kreténi.

Ano, to je princip korektivismu. To, že potlačujeme své přednosti a zvýrazňujeme své nedostatky. Zcela uměle stíráme rozdíly. Zamlčujeme výhody, které jsou zřetelné. Proč má být špatně, že muži jsou důmyslnější? Že dokáží pronikat realitu, že jsou inovativní, že mění svět? Proč bychom měli očekávat od žen stejný přístup? Dočkáme se jen hysterie. Jen proto, že ženy jsou mnohem citlivější. Potřebují větší uspokojení svých emocí. Na to také spotřebují většinu energie. Ale jaké to má výhody! Jejich citový repertoár je mnohem širší. Zatímco muži přímočaře razí nový směr, ženy mají schopnost jejich snahu hodnotit. Mají vyvinutější vkus! Nejhorší ze všeho je, když se žena snaží něco razit, zatímco muž ji chce hodnotit! Myslím, že víme, že přijde výbuch připomínající Hirošimu...

Být džentlmenem je o nadhledu, být dámou o decentnosti. Pokud žijeme ve světě založeném na párování, na tom, že máme rozdílná pohlaví, že máme stále ještě ručičky i nožičky, a nejen mozek, který máme údajně totožný, je pouze na nás, jestli chceme být víc dámami a džentlmeny, nebo jestli chceme být společností zmijí a kreténů.

Ukázka z knihy esejů Zprávy z pekla

Související esej: Jak se nám žije v tom krásném ženském světě?