Mít bimbase není program
Ještě hůř než když nahé Rusky předváděly soulož v pravoslavném kostele. „Pussy Riot“, tak nějak si říkaly. Nebylo to poprvé a ani naposledy. Co tím ty ženy chtěly říct? Berte nás vážně, jinak se usouložíme k smrti?!
Jestli svou nahotou chtěly šokovat, moc se jim to nepovedlo. Už dávno nikoho nic takového nešokuje. Pochod rozhněvaných žen je relikt šedesátek. Sekly se nejmíň o padesát let zpátky. Jejich ideologie, jako všechny ostatní, vyčpěla. Proč jsou pořád tak zamindrákované? Slyšel někdy někdo o tom, že by si nějaký muž vzal dobrovolně na hlavu gumový penis a šel do ulic?
„Hrajou hezkou hru,“ řekla mu jednou Daniela, „půjdeš na ni se mnou? Jmenuje se to Monology vagíny...“
Popravdě na žádné monology se mu tehdy moc nechtělo. Do divadla chodil rád, ale představoval si asi zábavnější inscenaci. Nešlo mu do hlavy, co úchvatného by mělo být na rozhovoru s pohlavním orgánem. Inteligence vagíny je rovna nule. Žádná velká duchaplnost. Žádný vtip, esprit ani sebeironie. Jen zase další projev sebezahleděnosti. Příslušnosti k něčemu, co mi pomůže zakrýt osobní mindrák.
„Ty jsi hnusný šovinista!“ řekla Daniela.
Michal pokrčil rameny. Taková nálepka ho pobavila. Po všech zkušenostech se ženami se snažil hledat lidskost. Otázka pohlaví se mlela v hlavách těch, co jím zjevně trpěly. A někteří lidé jím zjevně trpěli. Asi by to už neformuloval jako Freud, že žena závidí muži penis. Ono totiž není moc co závidět. Ale jestli se žena tak často stylizuje do množného čísla „my ženy“, bylo jasné, že jí stále ještě něco chybí.
„Jsem žena, kdo je víc?“ visela ve vzduchu marnivá otázka.
Málokdy se našla nějaká, co dokázala mluvit sama za sebe. Nepotřebovala se přichylovat ke svému rodu jako přísavka. Toto umím, toto jsem udělala, toto vymyslela. Třeba jen ve svých očích. Třeba jen formou nového receptu na vanilkový rohlíček. Záměrně snižuju to, co je v možnostech každého člověka. Jeho lidský přesah. Hrdost sám na sebe. Jen sebevědomý jedinec nemění druhé k obrazu svému.
„Já nemám čas nic vymýšlet!“ vzdychala Daniela.
Stále stejné nářky na svou „ženskou“ situaci. Na to, jaká je oběť patriarchátu, když musí uvařit v neděli oběd. Na to, jak na všechno doplácí, když se musí starat o malé dítě. Na život, který s ním promarnila, místo aby byla někde jinde, s někým jiným, a podobně. Bez manžela by jí bylo líp, proto se musí osvobodit z otroctví, vybojovat si svobodu. A pak, když si ji vybojuje, naříká stále úplně stejně...
„Ty sis to uměl zařídit!“ vyčítala mu.
Za ty roky Michal změnil hodně. Omezil neřesti, chlast, milenky, doma se podílel, jak uměl. Vycházel Daniele vstříc, vařil, pral, žehlil, vytíral. Co se mu řeklo, to udělal. Přesto to nestačilo. Gender rovnost nad ním visela jako ostrá gilotina. Nikdy nevěděl, kdy ho setne. Za každou chybičku, za každou vstřícnost. Za každý ústupek byl potrestaný. Připomnělo mu to dobu, když se v Čechách stavěl dvojdomek.
„Pamatuješ, jak se dělila republika?“
„No a co jako?“
Tehdy se ustupovalo slovenskému bratrovi. Při studiích o tom psal, ale hlavně se na tom hodně naučil. Slabší většinou terorizuje silnějšího. Ať se Češi snažili, jak chtěli, Slováci se cítili být ošizeni. Žili v domnění, že na společný život jen doplácejí. Trpěli komplexem méněcennosti. Jediná cesta byl rozchod. Bez něj by nenašli sami sebe.
„Když se emancipovali, přestali kafrat o národu. Stejně tak i ženy by mohly už přestat kafrat o svém ženství...“
Michal se rozhlédl po okolních hostech. Většinou samí muži, podivné ztracené existence. Rozcapená stehna, velká panděra, bezduché tváře. Nedělal si o nich žádné iluze. Nedělal si dokonce žádné iluze o sobě. Chtěli někam patřit, mezi pravé Čechy, mezi pravé sparťany, mezi pravé chlapy. Přesto v každém z nás je na dně duše perlička lidskosti.
„Co děláš?“ zavolala mu jeho manželka Eva.
Zahleděl se na pivní půllitr. Na účtence měl asi pátou čárku. „Popíjím kafe?“
„Potřebuju tě mít u sebe v pelíšku...“
„Ale já nejsem naprogramovanej!“
Bavilo ho jejich škádlení. Nechtěla ho měnit, byla na něj milá, těšil se na ni, až se k ní přitulí. Otevřou si sedmičku červeného tramínu a pustí si k tomu třeba skvělé Heroes od Davida Bowieho:
„I, I will be king
And you, you will be queen
Though nothing, will drive them away
We can beat them, just for one day
We can be heroes, just for one day
And you, you can be mean
And I, I'll drink all the time
'Cause we're lovers, and that is a fact
Yes we're lovers, and that is that
Though nothing, will keep us together
We could steal time, just for one day
We can be heroes, forever and ever
What'd you say?“
33. kapitola z knihy Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Ani vás nepustí do haly. Podvodů při prodeji lístků na MS v hokeji přibývá
Organizátoři i policie varují: Kupovat vstupenky na mistrovství světa v hokeji od někoho jiného než...
Katar plánuje vyhoštění lídrů Hamásu, ale není kam. Jordánsko je zpět nechce
Premium Katar je místo, kde si lídři teroristické organizace Hamás léta užívali pětihvězdičkového luxusu....
Za bydlení politiků platíme tisíce, vládní byty a vily mnozí z nich nevyužívají
Premium Stát jen za tento rok zaplatí za bydlení v Praze mimopražského ministra školství Mikuláše Beka...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
Prodej bytu 3+1 s lodžií a garáží Třeboň Domanín
Táboritská, Třeboň - Třeboň II, okres Jindřichův Hradec
3 350 000 Kč