Bezva porno pro osamělé lidi...
Vzal s sebou i dcerku z prvního manželství Michaelu. Ta stejně Evu bytostně nesnášela, takže bylo lepší, když Eva zůstala doma. Alespoň tak mohla dohnat spánkový dluh. Prospala v jednom kuse asi dva dny, a když se probudila, začala se nudit.
To mě nikdo nechce?! pomyslela si Eva. Neustále byla zvyklá jet na plný plyn, a teď, když měla volno, nevěděla, jestli má uklízet, prát a žehlit? Měla dovču a tak to rychle zavrhla. Zavolá kamarádovi a projede se s ním na bruslích. Celý den na inlajnech jí udělá dobře. Potřebuje na sobě makat. Měla ráda, když měla dokonalý zadeček. Inlajny byly na zadeček to nejlepší. Nebo taky sex, ale ten právě teď žádný neměla.
„Promiň, jsem na Kanárech,“ napsal jí kamarád.
Zkusila ještě několik známých, ale jen jeden měl čas večer na pivo. Eva měla dnešek úplně sama pro sebe. Chvíli surfovala přes mobil, četla si na internetu, ale nebavilo ji to. Virtuální reality měla plné zuby. V práci používala tolik techniky, až ji to štvalo. Kam se ten svět žene? Měla ráda les, slunce a pohyb. Vzpomněla si na dobrmana Bimba, který jí zemřel. Proč si vlastně nepořídili jiného pejska?
Přešla do komory, kde měla staré věci. Když se přistěhovala, nechala je tam a zapomněla na ně. Ráda by si svého Bimbáska připomněla. Neměla ani jednu jeho fotografii.
Vytáhla několik krabic. Překvapilo ji, co všechno našla. Diplomku, učitelské pomůcky, medaile, když ještě lyžovala, učebnice matematiky, dárky od Ondřeje. Žádná fotka Bimba tam bohužel nebyla.
Otevřela další krabici a zjistila, že není její. Našla Michalova vysvědčení, nad kterými se dobře pobavila. Pak objevila nějaké texty. Překvapeně se do nich začetla: „Serval z ní kalhotky jako zvíře. Ale přitom se jí dotýkal citlivě. Ta dvojí tvář ji vzrušovala. Byl láskyplný a přitom brutální. Jeho mysl ji přitahovala stejně jako jeho tělo. Laskal ji všude, líbal ji a kousal svými zuby. Miloval ji dlouho hluboko vášnivě.“
Nikdy jí neříkal, že něco takového napsal! Věděla, že chce napsat román, ale zase to vzdal. Měl talent, ale žádné ambice. To jí na něm vadilo. A teď najde takovou čuňárnu! Pocítila rozladění. To mu nestačím já? pomyslela si. To jako musí o tom psát? Takové prasárny?!
"Celá noc byl jedna velká rozkoš. Neměla ani chvíli, aby si vydechla. Vydávala jen samé hrdelní zvuky. Miloval ji zepředu i zezadu. Chvíli jí to dělal do pusy. Pak jí vnikal do zadečku. Cítila v sobě jeho sperma. Ta samčí vláha ji dráždila. Měl neobyčejnou výdrž...“
Znechuceně to vrátila do krabice. Tak tohle číst nebude. To je pod její úroveň, ona miluje jinou romantiku. Něco tak pokleslého! Neslušného! Radši si udělá něco dobrého k jídlu. Měla tam lososa a olivy. Zbožňovala jednoduché letní saláty. Zasypala mňamku sezamovými semínky. V klidu se najedla a dumala, co bude dělat.
Co vůbec potřebuje k životu? Byla vyspalá, odpočatá, plná energie, uvyklá na stálou zátěž. A teď takové nicnedělání! Chtělo by to nějakého chlapa, říkala si v duchu. Kamarád na pivo bude až večer. Sama ven nepůjde, pustí si něco na videu. Stále musí myslet na ty prasárny! Jen myšlenka na ně v ní vyvolávala touhu.
Naše tělo je děsný diktátor! Člověk by chtěl dělat něco jiného, duchovního, ale pud je neúprosný. Chce dostat nažrat jako tygr v kleci. Našla kazetu, na kterou se kdysi s Michalem dívali. Klasické porno. Když se u toho milovali, připadalo jí to vzrušující. Jenže to byla nuda.
Poslouchala sténání a sledovala hambatost. Dvě masitá těla pleskala o sebe jako při zabíjačce. Vůbec to s ní nic nedělalo. Ona potřebovala snít. Nějaký příběh, který ji omamuje. Úplné ztotožnění. Třeba to psal o ní?! Jako kdyby ji jeho oči sledovaly v té nejtajnější chvíli!
Ta představa ji roztoužila. Cítila, že jí zvlhly kalhotky. Došla si pro ty popsané papíry a začala je číst. Kam až nás může zavést fantazie? Každé slovo v ní vzbuzovalo slast. Příběh se jí odvíjel v hlavě. Jeden obraz za druhým ji vzrušovaly. Ano, její mozek byl ten nejsexuálnější orgán. Přenášel své vzruchy do podbříšku. Začala si to dělat.
„Rozkoš stále ještě neskončila. Převalil ji na břicho a vrazil ho do ní. Neměla už sílu bojovat. Podmanil si ji. Byl vítěz. Dělal si s ní, co chtěl. Kousal jí do krku, do uší, do zad. Hlasitě sténal. Měl rozdrážděný penis. „Jo jo, ještě, dělej, jo jo jo," křičela, „jo jo, prosím, jo jo, už už už!"
Když se Michal vrátil, nic mu o tom neřekla. Vypadal tak klidně, opáleně, naprosto spokojeně. Hodila všechno prádlo do pračky. Uvařila večeři a když holky usnuly, přitulila se k němu. Strašně moc ho chtěla. Milovali se, ale ona necítila to, co by čekala...
Měla dojem, že to není úplně ono. Jako kdyby ji někdo ošidil!
43. kapitola z knihy Otcovství
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |