Jak se ze čtyřicátníka stává muž

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

Začalo to docela nevinně. Díval jsem se na Terminátora, jedničku, kterou nemohlo už nic překonat. Viděl jsem ji kdysi, když mi bylo necelých deset, to bylo těsně po sametové revoluci. Ten dojem se nezměnil ani po tolika letech. Nemilosrdný muž stroj přišel z budoucnosti, aby zlikvidoval ženu, která měla porodit zachránce lidstva. Arnold Schwarzenegger ve své nejlepší herecké roli.

"Vidíš to?" vzdychla Marta a podala mi těhotenský test.

Na testu jsem viděl dvě červené čárky. Nejdřív jsem to nechápal, ale pak mi vysvětlila, že je těhotná. Potvrdilo se to, v co jsme doufali. Byl jsem z toho úplně šokovaný. Ani jsem se nedodíval na film. Terminátor, který likviduje těhotné ženy, mě omrzel. Já se rozhodl, že udělám všechno proto, aby Marta miminko bezpečně donosila.

"Musíš se víc šetřit!" navrhl jsem jí.

Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Zavolal jsem mamce, abych se s ní o tom poradil. Jenže máma se z toho složila, vzlykala a naříkala mi do telefonu. Nechal jsem ji, ať se vzpamatuje. Asi se budu muset spolehnout sám na sebe, pomyslel jsem si. Vygooglil jsem si na internetu, jak se chovat v těhotenství.

"Ty jdeš cvičit?!" zeptal jsem se Marty.

"Jasně," řekla, "nemůžu?"

Šel jsem do fitcentra s ní. Kdyby jí měl nějaký stroj ublížit, musel bych hned zakročit. Marta měla ze mě nervy. Chtěla si pustit pás, jenže já ho vypnul, protože nemůže prudké pohyby. Vyvolali jsme menší skandál, ale já si připadal jako zachránce lidstva. Přišel jsem, abych chránil matku svého syna před Terminátorem.

"A na kafe mě pustíš?" zeptala se sarkasticky.

"Nechceš si dát čaj, Marti?"

Ten večer už se mnou nepromluvila. Snažil jsem se, aby měla domácí pohodlí, ale tvářila se uraženě. Vzal jsem vysavač, který jsem neměl v ruce hodně let. Odteď budu luxovat já, zařekl jsem se. Žádné shýbání, žádné prudké pohyby, žádné nebezpečné stroje. Ani automatická pračka nebyla pro ni bezpečná.

"Mám něco vyprat, zlato?"

Zjistil jsem, že toho máme haldy. Marta chtěla převlékat postel, ale já ji k tomu nepustil. Měl jsem program na celý víkend. Bojoval jsem s luxem, pračkou i sporákem, a říkal si, že to nedám. Na závěr jsem vytáhl ještě žehličku, která může Martě ublížit. Jestli vyžehlím tu hromadu prádla, pak jsem vyhrál.  

"Do prdele!" řekl jsem, když jsem se spálil.

Marta mi ošetřila ránu a políbila mě. Měli jsme za sebou těžkou neděli, ale miminko v bříšku žilo. Aspoň mi to potvrdila, protože je jí tak špatně z toho, jak roste. Kdyby jí bylo dobře, bylo by to divné. Já byl tak unavený, že jsem byl rád, že s ní dneska nic nebude…

Druhý den jsme jeli spolu na kontrolu. Vzal jsem ji autem, protože jsem se bál, aby se jí něco nestalo. Na eskalátorech v metru nebo v přeplněné soupravě. Přečetl jsem si na internetu, jak snadno se může o dítě, které je ještě tak maličké, přijít.  

"Je mi špatně," vzdychla Marta, "píchá mě v břiše!"

Dostal jsem strach a jel s ní jako drak. Doktor ji přijal okamžitě, za což jsem mu byl vděčný. Chodil jsem po chodbě a modlil se, aby se jí nic nestalo. Snad jí pomůžou, od čeho je medicína? Všechna ta technika, různé přístroje, kterými všechno uzdraví? Určitě zjistí, že prcek se jen trochu zamlel v bříšku?

Bylo jsem z toho nervózní. Ještě nikdy mi nebylo tak úzko jako teď, když čekáme dítě. Být otcem je velká věc! Netušil jsem, jaké to je. Až když se to stalo, změnilo mě to. Plno věcí jsem pochopil. Kvůli dítěti bych se uměl obětovat. Začal bych víc vydělávat, vzal si hypotéku. Přestal bych se doma flákat, ponocovat u béčkových filmů.

"Podívej!" řekla mi Marta, když vyšla z ordinace.

Ukázala mi potištěný papírek. Byl to snímek z ultrazvuku. Začala mi líčit, jaký je to cvalda. Má už asi šest centimetrů, hlavičku, nožičky, ručičky a náznak prstíků. Lékař jí jezdil screeningem po břiše, aby mohla prcka vidět odevšad. Vypadá strašně krásně, je malinký a křehký, ale hlavně je úplně zdravý a v pořádku!

"To je super!" zasmál jsem se.

Doma jsem se natáhl a pustil si Terminátora dvojku. Potřeboval jsem si po tom stresu odpočinout. Sledoval jsem, jak Arnold bojuje. Poslali ho, aby chránil malého kluka, budoucího zachránce lidstva. Statečně bojoval a trousil sympatické hlášky.

Zjistil jsem, že dvojka je ještě mnohem lepší než jednička...

 35. kapitola z románu Pseudochlap