Pokus o loupežné přepadení banky

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

Kdo by nechtěl aspoň jednou v životě vyloupit banku? Zvlášť v situaci, když je člověku těžko, leckoho to jistě napadne. Jednou jedinkrát vyloupit banku a pak mít natrvalo vystaráno. Pomoct si na úkor peněžní instituce, anonymně, bez morálního dilematu. Pojišťovna škodu nahradí a jedinec, náš bankovní lupič, může mít lepší osud.

Havel měl velmi těžký osud. Musel přijmout práci černého šerifa v jedné bezpečnostní agentuře. Nejdřív hlídal stavbu, ale pak ji dostavěli, tak ho poslali hlídat do nákupního centra. Trávil dvanáct hodin denně střežením mezi regály s oděvy. Jednou týdně musel jít do fitcentra cvičit základy sebeobrany. Na sobě měl černou uniformu, opasek se želízky a plynovou pistoli. Placatou čepici s emblémem agentury. Vysílačku, ze které přijímal pokyny, když se něco semlelo.

"Tady gepard!" ozývalo se z vysílačky, "kasa číslo tři. Starší hrbatý objekt nese něco pod bundou, slyšíte mě!"

Havel se přesunul ke kase číslo tři. Zátah na starší hrbatou ženu přinesl očekávané ovoce.

"Geparde!" oznámil Havel, "objekt byl zpacifikován!" 

Asi po měsíci ho převeleli do jedné banky. Hlídal přepážky, dělal poslíčka a poskytoval informace. Pak si ho všiml jeden jeho kolega. Byl to vazoun, měl plešatou hlavu a poďobanou tvář. Ve fitcentru, kde trénovali kickbox, ho Havel zřejmě zaujal. Když mu mlátil pěstmi do zpevněného břicha, Havel ani necekl. Vypadalo to, že je psychicky silný. "Někoho takovýho jako ty bych potřeboval, kámo!"  

Zašli spolu na energetický nápoj k baru. Vazoun si ho přeměřil a vykládal mu své plány. Opatrně se zeptal, jestli Havel nechce dělat šoféra dodávky. Každý pátek se převážejí bankovky do centrály. Vazoun dělá ostrahu a všechno má vyčíhané.

"Šel bys do toho se mnou, kámo?"

Havel netušil, co po něm chce? Věděl, že se chlubí, že vystudoval gympl, ale všichni ho měli za hloupého. Havel si ho přezdil podle jedné Singerovy povídky Hlupák Gympl.

"Jasně," řekl.   

No co, třeba dostane víc peněz za riziko. Zbrojní pas neměl a nikdy si nemyslel, že by ho dali na takovou práci. V dodávce jezdili s řidičem ještě dva strážní. Jedním z nich byl Hlupák Gympl.

"Nikdy nesmíš jet jinak," řekl mu pak, " než jaks dneska jel!"

Po službě si ho vzal Hlupák Gympl stranou. Zeptal se ho, jestli potřebuje peníze. Když mu Havel přisvědčil, zamrkal a naznačil, že by se to dalo zařídit. Stačí udělat jen to, co mu Hlupák Gympl řekne. Havel na chvilku zaváhal: zablikala v něm kontrolka. Ale když Hlupák Gympl řekl, že se jedná o půl miliardy, souhlasil.   

"Zastavíš na smluveným místě," řekl Hlupák Gympl, "já vyřídím vostrahu a ty počkáš, až vytahám pytle s prachama. Pak tě trochu omámím a až se probereš, počkáš, až se zdejchnu. Dáš mi nějakej čas a pak mě napráskáš. Já už budu za kopečkama."

"A co můj podíl?"

Havlovi se zatmělo před očima, když se dozvěděl cifru. Za to může žít celý život a psát si, co chce. Nebude muset nikoho prosit. Doprošovat se, aby mu vydali knížku. Ani na Margot nebude závislý. Vrátí jí všechno, co mu kdy půjčila. Zaplatí jí, na co si vzpomene. Navzájem si všechno odpustí a budou navždy spolu.

Šel domů a zářila v něm naděje. Je to vážná věc, vykrást banku, ale když se to vezme kolem a kolem, vezme si jen část společného majetku, na kterém se podílí. Nikomu tím neublíží a sám sobě pomůže. Nezabije nikoho sekyrou jako Raskolnikov. Jen pomůže vazounovi, aby si pomohl k penězům. Za to dostane obnos, který mu dá svobodu. Bude moci v sobě rozvíjet to nejlepší. Být prospěšný celému národu. Bez toho by v životě nic nedokázal. Společnost na něj kašle, tak to je. Nikdy by nedocenila jeho psaní. Musí se sám o sebe postarat. Zajistit si prostředky, aby mohl tvořit. Umělec je nedotknutelný. Mimo běžné kategorie, mimo dobro a zlo, napůl bůh a napůl ďábel...  

Havel, protože byl literát, sepsal dlouhou obhajobu, kde všechno vylíčil. Pak ji trochu ješitně poslal na Facebook a šel spát.

Druhý den se v práci děly manévry. Když přišel do služby, okamžitě ho zatkla policie. Celá banka byla vzhůru nohama. Zapečeťovaly se bankovky, zabavovali se počítače, mobily a tablety. Všude čmuchali novináři. Havla naložili do obrněné dodávky, kde už seděl jeho společník s rukama v želízkách.

"Ty jsi tak strašně hloupej!" řekl mu s opovržením Hlupák Gympl.

40. kapitola z románu Pseudochlap