Tři nosáči tankují super...
Karel zastavil na čerpací stanici, kde měli tu nejlevnější naftu v Praze. "Co to bude?" zeptal se obsluhující muž.
"Naftu za tisíc!" odpověděl Karel.
Zatímco obsluha pracovala u stojanu, seděl a čekal. Slyšel, jak do nádrže jeho Octávky crčí nafta. Zvedl bradu a zadíval se do zpětného zrcátka na svůj profil. Ten nos mu úplně neladil. Vždycky ho měl větší, bachratější, ale věkem se mu zdálo, že mu ještě povyrostl. I když už na základce mu všichni přezdívali nosáči.
Pak vylezl z auta a zašel do čerpačky. "Máte naši klubovou kartu?" zeptala se ho pokladní.
Ne, nic takového neměl. Zaplatil a vrátil se do Octávky. Měl za sebou další prázdný den. Od rána se krčil nad projekty. Ani na oběd si nestihl nikam zajít. S nikým se nebavil, žádné rozptýlení ani flirt na pracovišti. Jen samé nudné telefonáty. Jeden z nich byl s Martou. Zůstala doma, jelikož jí nebylo dobře. Chtěla, aby přijel co nejdřív domů.
Před barákem bylo neuvěřitelně plno. Projel ulicí a odbočil doprava, kde většinou místo našel. Mezi popelnicemi stál žlutý kabriolet tak šejdrem, že zabral dvě místa. Nevešel by se tam, ani kdyby se zbláznil. Zuřivě projel do další ulice, kde zaparkoval. Když se vracel zpátky, zlákalo ho okno hlučící hospody. Občas se tady stavoval, když měl čas.
Vešel dovnitř a našel si místo. Jediný volný stůl byl pod televizí, napůl obsazený, soudě podle sklenic s pivem. Sedl si na prázdnou židli a pak se zadíval žíznivě k baru. "Co to bude?" zeptal se číšník.
"Dvanáctku," řekl Karel.
Vzápětí se z WC vrátili ti dva, co tady seděli. Byl to Pavel a Havel, jeho vysnění kámoši z dětství. Nechápal, kde se tady berou. "Kde vy dva se tady berete?" podivil se Karel.
"Ahoj, nosáči!" řekl Pavel v manažerském.
Havel pokýval, vypadal ustaraně. Jako kdyby měl těžké časy. Všichni tři byli stejně staří, ale každý měl svůj osud.
Pavel vyprávěl, jak narazil na Havla. Zastavil na posledním volném místě v Bubenči a když vystoupil, zahlédl Havla, jak se hrabe v popelnicích, které byly poblíž.
"Dali jsme si tataráček," pochválil se Pavel.
Vypadalo to, že se mu daří. Hodinky Hugo Boss, kvalitní sako, parádní kravata, iPhone aspoň za dvacítku. Karel se trochu styděl, ale pak začal vykládat, že je Marta těhotná. Potřeboval sám sobě dokázat, že žije dobrý veskrze smysluplný život.
Bylo to vlastně fajn zase se vidět. Popovídat si s kamarády. Necítit se tak, jak se většinu času cítil. Tak osamělý a zbytečný. Věděl, že Pavel i Havel mu porozumí, aniž by se jim musel svěřovat. Prostě spolu stráví trochu času, aby si připadali dobře. Žádné otázky, výčitky nebo urážky, jak to dělaly jejich ženy. Klidný mužský nadhled. Tolerance, respekt, hledání kompromisu, aby bylo všechno v cajku...
Takové kamarádství mu chybělo. Lehké hlášky, hovor, který dopředu tupí ostré hrany. Fotbal, politika, pěkné servírky. O tomhle si s Martou nikdy pokecat nemohl. Ani s Mírou, homosexuálním kolegou, se kterým chodil do solárka. Nemohl být sám sebou. Malým klukem, který si rád hraje, blbne a neřeší, co si o něm kdo pomyslí. Mohl si dát cigaretu, vypít piv, kolik chtěl, aniž by ho někdo buzeroval.
"Vzpomínáte, jak jsme si je poměřovali?" zasmál se Pavel, který si už dávno sundal sako.
"Jasně," pokýval rozjařeně Havel.
"Myslíš naše frňáky?"
Karel si vzpomněl, jak si je měřili. On měl určitě ten největší a snažil se ho zmenšit kolíčkem na prádlo. Taky Pavel měl docela velký čumák, špičatý jako myšák. Zato Havel měl obličej kocoura. To, co měl místo nosu, byla spíš zarudlá bambulka.
"Málem jsem se tehdy udusil!" zasmál se Karel.
Když v hospodě zavírali, vyšli na ulici. Bylo sychravo, po dešti, vítr se jim opíral do tváří. Pořád byli v dobré náladě. Pavel ukázal prstem ke žlutému kabrioletu a navrhl: "Pojďte, já vás svezu!"
"Hele, máme to kousek..."
Vypadali jako bratři v triku. Vedli se za ramena a potáceli se. Po obloze se honily tmavé mraky, v oknech občas zablikala světla. A pak všichni tři najednou zavolali jako hlasem jednoho muže:
"ŽIVOT JE SUPER!!!"
53. kapitola z románu Pseudochlap
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |