Deník spisovatele - malá skromná příručka pro moderní ženu
Chápu, že to, co chci napsat, může působit trochu jako píchání do vosího hnízda. Ovšem při pohledu na své dcery a obecně na plno žen, které drží před očima mobilní telefon tak, jako dřív ženy držely před sebou vějíř, aby zčásti zakryly svůj stud a zčásti zatajily své pohnutky, říkám si, proč ženy stále tak podléhají stádným vzorcům. Nejde jen o komunikaci, kterou jistě mobilem provádějí, ale o to, že to tak dělají "všichni". A ženy to prostě dělají v mnohem větší míře než muži.
A protože bych byl rád, aby mé dcery nebyly stádné, přemítám o tom. Kde se v nich bere tak malá míra autenticity? Pes je jistě zakopán v tom, že je žena skutečně jiná než muž. Její přirozenost jí velí jít s módou, tou zjevnou a okrašlovací, víc než mužům. Když jedna drží mobil, bude ho držet i ta druhá, ačkoliv nebude vědět, proč to vlastně dělá. Trochu mi to připomíná opičku se zrcátkem v pěstičce, která si tak trochu neví rady s tím, co právě vidí, její pochyby jsou ovšem půvabné.
Takže zatímco muž vyřídí telefonát a zasune mobil do kapsy, žena kráčí hrdě a zaujatě s mobilem před očima. Je v tu chvíli sama sebou? Nebo si nechá diktovat tím, čím tak rádo plno feministek opovrhuje? Svým rodem, svým pohlavím, svou přirozeností? Ano, jistě, všichni jsme z masa a kostí, předurčeni geny k instinktivnímu chování. Máme své tělo, své hormony, svou ženskost anebo mužskost. Ale pak je tady velmi tenká vrstva rozumu, která z nás dělá lidské bytosti.
Bohužel tu malou opičku nosíme stále v sobě. A proto dochází tak často k mnoha nedorozuměním. Žena, která se přirozeně krášlí, řeší o kapku víc vlastní tělo. Kdyby se nekrášlila, neměla by tak snadno děti, jak si přeje příroda. I moderní žena řeší svou tělesnost. A zároveň řeší svou tenkou vrstvu rozumu. Takže přemítá, proč je jiná než chlap? Proč by nemohla mít všechno úplně stejně? Vlastnit mobil stejné značky? To, že ho bude používat jako vějíř, si ovšem nikdy nepřizná.
Co tím chci vlastně říct? To, že pokud dvě pohlaví dělají totéž, není to nikdy totéž. Žena, která podléhá pokušení rozumu, že chce být stejná jako muž, je zrazována tělem. Výsledkem je karikatura. Taková snaha vede ke ztrátě vlastní identity. Malá opička vyroste v matku opici. Tak, jako jiné napodobují muže, napodobuji i já. Kouřím cigarety, mluvím vulgárně, řídím velké auto i zeměkouli. Hledám sama sebe, ale dělám to uniformně. Uměle měním své tělo, ale nejsem jedinečná.
Kompromis mezi tělem a rozumem je ženskost. Připustím, že mám v sobě všechny vrstvy, pudy, pohlaví i lidskost. Dosáhnu harmonie tím, že nebudu extrémistka. Nebudu otročit ani svému tělu ani svému rozumu. Je to totiž ženská moudrost, která vede k jedinečnosti. Raději držím mobil po svém, vyhýbám se módě i iluzím. Chci být autentická, sama sebou, třeba i tím, jak přistupuji k mužům, jak užívám své věci, jak telefonuji…
Je to určitě lepší než riskovat, že při chůzi na ulici s mobilem před očima vrazím do prvního kandelábru.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |