Deník spisovatele - pravda a lež v našem veřejném prostoru...
Velice rád čtu stesky, v jaké žijeme postfaktické době, v níž se pravda a lež stále víc zaměňují, od těch, kteří sami k tomuto stavu hojně přispívají. Je to totiž velmi svůdné psát v digitálním věku to, co se právě hodí, co je právě módní, co je populární: a přesto je to pořád stejné, buď si člověk chce uchovat čest, čili charakter, nebo ne, chce si uchovat vkus, čili nechce být trapný, nebo ne, je to na každém z nás. Jak by řekli staří Indové, karmická stopa je nesmazatelná a každého z nás jednou dožene.
Ano, je mnohem víc informací než kdykoliv předtím. Ale to je tak všechno, zvýšila se kvantita, ale kvalita je stále tatáž. Zachovat si rovnou páteř znamená psát jen to, co je mé skutečné přesvědčení a nést zodpovědnost za to, když se mýlím. Pokud svůj veřejný status zneužívám, mluvím nebo píšu účelově, měl bych být jinými ostrakizován. Ať jsem už v politice nebo jen veřejně publikuji a působím. Morálka je stále stejná, jen jsme si ještě moc nenavykli ji uplatňovat v digitálním věku.
Pobavil mě biolog Stanislav Komárek, který v jednom rozhovoru zmínil, že by se měl obnovit institut pranýře. Jistě, pranýř byl ve středověku velmi odstrašující a lidé se veřejné ostudy báli. Být veřejně zmrskán si každý velmi rozmyslel. Dnes fungují různé weby, které na demagogii a zjevné lži veřejných osob upozorňují. Nic proti tomu, jen je třeba pečlivě hlídat, nakolik jsou jejich autoři sami nestranní. Bohužel i oni často přispívají k šíření postfaktické mlhy.
Je to totiž na každém z nás, aby vnímal pravdu. A možná ani ne tak pravdu jako osobnostní integritu. Pravda se v čase mění, charakter zůstává. Jestli někdo zneužívá populismu ke svému zviditelnění, je bezpáteřní cynik, ať už mluví, jak chce působivě. Veřejný pranýř si jistě zaslouží tací, co zneužívají lidský strach. Všichni ti alarmisté, kteří nás straší, že se blíží zkáza světa nebo přijde milión uprchlíků. Nebo nám každý rok hlásí, jak už letos bude ekonomická krize.
Tady je samozřejmě nutné rozlišit, jestli to dotyční alarmisté říkají ze své naivity nebo z kalkulu. Často jde totiž jen o odborný fachidiotismus, kdy se dotyční domnívají, že jejich úhel pohledu (často velmi subjektivní) je blíž objektivní pravdě. To jsou ti různí ekologové nebo ekonomové, kteří si myslí, že právě jejich věda předpoví katastrofu. V podstatě jim nedochází, že společnost je dnes stále složitější a úzká vymezenost jejich disciplíny zamezuje reálným predikcím.
Mnohem horší jsou ti, co kalkulují. Mluví tak, aby byli stále vidět, i když říkají zjevné blbosti. Útočí na nejnižší pudy a vychází jim to. Problém je v tom, že média je zcela bezcharakterně podporují. Místo vyobcování nebo zpranýřování je naopak zviditelňují. Využívají jejich módnosti a pravda a lež pro ně nejsou důležité. To se děje v různých médiích, třeba i na hlavní straně portálu iDNES.cz. Dá se říct, že je to až komicky směšné, ba co hůř, je to nezřízeně trapné...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |