Deník spisovatele - jsme plytké kreatury bez velkých hodnot…
To, že žijeme v konzumní placatosti, v plytkosti bez velkých hodnot, je už příliš dlouho zřejmé. Můžeme si za to sami, že jsme uvěřili, že pravda je relativní, že každý má svůj úhel pohledu, že musíme respektovat, když jiný považuje za hodnoty něco, co je pro nás brak. Že krása je relativní, tudíž ten kýč, co se mezi námi stále šíří, je v pořádku. Že každý, starý, mladý, hloupý či chytrý, má stejnou váhu a jeho výpověď je stejně cenná jako kohokoliv jiného. Dobře to charakterizoval malíř Jiří Sopko v pořadu Marka Ebena Na plovárně. Starý klasik, vystudovaný v šedesátkách, řekl, že dnes může každý za umění prohlásit cokoliv.
Ano, liberalizace doby pokročila za meze snesitelnosti. Je to totiž už jen narcismus komunit, které rozmělňují hodnoty. Když se preferují tzv. slabší, je to vždy na úkor kvality. Jestliže dáváme přednost tomu, co produkují menšiny, ženy, homosexuálové, jiná etnika, jen pro jejich krásné modré oči, devalvujeme tím celek. Jako kdyby nešlo vždy o univerzalitu, ale čistě o sociální inženýring. Strach, že budeme někoho diskriminovat, nás nutí jednat utilitárně, umlčet talent, ohnout pravdu, přijmout hnus. Je mi líto, ale to, co dnes produkuje film, literatura, hudba a obecně média, je škvár, bulvár a konzumní artikl.
Jestli to někomu vyhovuje, pak mně určitě ne. Už příliš dlouho si podle mě západní společnost lže do kapsy. Zmírnění tzv. kulturních nerovností se proměnilo v mrzačení přirozenosti. Kdo preferuje průměr, osekává tím to, co vyniká. Jediná aristokracie je aristokracie ducha, napsal Friedrich Nietzsche. Chtěl tím říct, že jediná ospravedlnitelná nerovnost je nerovnost našich schopností. Nemůžeme před tím strkat hlavu do písku. Krása je jen jedna, pouze každý má jinou schopnost ji rozpoznat. Stejně tak někdo líp rozeznává dobro od zla. Je třeba udělat tento duševní obrat, opět pravdu vnímat, vyvolat duchovní revoluci.
Ano, je třeba znovu tříbit hodnoty. Dnes jsou tak rozdrobené, že nemají valnou cenu. Podlehli jsme klamu digitálního věku, mýtu o postfakticitě, preferované hlouposti. Už tím, že hlouposti dáváme stejnou váhu, ji zcela nepatřičně protěžujeme. Pravda, čili fakt, je dokazatelná, a ten, kdo něco tvrdí, by měl své řeči dokázat, pokud to nedělá, měl by být apriori uznán lhářem. Presumce viny je v tomto případě nutná. V oblasti ducha je každý jen hledačem a pouze ověření toho, co tvrdí, ho povyšuje do role určité autority. Bez toho patří do masy podezřelých. Měli bychom se dohodnout, že podezřelost je společenské faux pas.
Chápu, že mnohým to tak vyhovuje, že si libují v konzumní placatosti, ale je to čirá krátkozrakost. Spokojeně vegetují, dokud se nic nestane. Teprve v mezní situaci, kdy jde o život, rozeznávají pravdu. Jenže to je už pozdě, aspoň většinou. Uvědomění si sebe, své existence, by mělo být něco, co se vyučuje místo maturity. Znalosti se dají vždy dohnat, ale přístup ke světu už velmi těžko. Buď mám v sobě hloubku, nebo jsem plochý jako baterka, co má krátkou životnost. Digitální prostor je dnes zkouškou kvality. Většina z nás v něm dokonale pohořela…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
RECEPČNÍ
Quality Hotel Brno Exhibition Centre
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
30 550 - 30 550 Kč