Deník spisovatele – jaký typ ženy může člověk obdivovat?
Je zajímavé si všimnout, že všichni obecně víme, že žijeme v tzv. liberální demokracii, ale přitom je naše realita až zoufale zmatená. Už z podstaty pojmu „liberální“ je naše demokracie postavená na svobodách jednotlivce a lidských právech. Místo toho, zejména v Americe, se pod tím od 70. let skrývá podpora různých komunit, což se přeneslo i do Evropy a začalo omezovat naši svobodu. Zásadní už není člověk, ale vyrovnávání rozdílů a to za cenu institucionálního klamu. Tam, kde se protěžuje, není prostor pro to říkat to, co si myslíme, naopak svět se dezinterpretuje. Lhaní se stalo oficiálním projevem našeho života.
Opět žijeme v ideologickém světě zdání. A jak víme, ideologie umírá svou praxí a zcela setrvale rozežírá své dobré úmysly na prach. Dnes máme tolik komunit, které se cítí být znevýhodněné, až člověk žasne, že do žádné z nich sám nepatří. Nejmarkantnější příklad jsou ženy, tedy komunita zcela majoritní a určující společnost. Proti komu se vymezují? Proti těm pár starým bílým mocným mužům, kteří ještě zbyli? Jestli něco určilo liberální demokracii, pak to byl humanismus. Zásadní důraz byl na člověka, na to, že každý má svá individuální práva. Na jeho pohlaví nebo na barvě pleti by nemělo vůbec záležet.
Jenže někomu na pohlaví nebo na barvě pleti sakra záleží. Pro někoho se z toho stalo politikum případně dobrý džob. Vnímat se skrze příslušnost ke komunitě je projev nezralosti anebo vyčůranosti. U spousty žen jde stále o vnitřní komplex, ale jsou takové, které z toho vědomě těží. To jsou ty aktivistiky, které, aniž by kdy zažily útlak, nesou prapor křivdy do všech médií světa. Je jich jen hrstka, ale o to víc jsou slyšet. Jejich nároky jsou v dnešní EU standardní normou. Jenže každý nárok jedné skupiny plodí nespravedlnost pro tu druhou. V zásadě tak není zajištěna rovnost všech jednotlivců před zákonem.
Pak je tady druhý typ žen mezi námi. Je jich o dost víc, zvlášť v Česku, kde se radikální feminismus nenosí. Jsou to ženy, které o sobě tvrdí, že nejsou feministky, ale ke své komunitě se hlásí. Popírají, že by chtěly být protěžované, ale když na výhody přijde, samozřejmě je využijí, protože se to tak dneska dělá. Je v tom úžasné pokrytectví. Opět zaviněné spíš komplexem, který jim nedovolí být sám sebou, naopak jim diktuje využít toho, co komunita nabízí. Nejsem sice feministka, ale anketa Žena roku je skvělá příležitost. Proč bych měla soutěžit fair play se všemi jednotlivci, když se lze svézt v duchu doby.
Třetí typ ženy je ten nejsympatičtější. Je to proto, že své ženství bere jako svou „autenticitu“, kterou nemusí proklamovat. Je většinou tou, která žije pro své blízké, jak je jí přirozené. Přesto neztrácí svou individualitu, naopak svou opravdovostí ji posiluje. Nemusí nic předstírat, na nic si hrát a nic si nalhávat. Díky tomu bývá svobodná tak, jak se předešlým dvěma typům ani nezdá. Každá taková žena může rozvíjet to, co v ní je, protože žádná "systémová bariéra" neexistuje. Jediná bariéra, kterou dnes máme, jsou iluze v našich hlavách.
A takový typ ženy může obdivovat nejen leckterý muž, ale také další jednotlivci, ať už je to eunuch, homosexuál nebo marťan, protože je hlavně člověkem...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Seniorka po pádu z tramvaje zemřela, z jejího usmrcení policie obvinila řidiče
Obviněním řidiče tramvaje z usmrcení z nedbalosti skončilo po více než půl roce vyšetřování loňské...
Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda
Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...
Spolužáka kopali i bili pěstmi, za surové napadení dostali mladiství podmínku
Okresní soud v Děčíně rozhodl o podmíněných trestech pro dva mladistvé, kteří loni v září brutálně...
VIDEO: Londýnem běhali splašení královští koně. Vráželi do aut, pět lidí zranili
Centrem Londýna pobíhalo ve středu pět splašených koní královské kavalerie. Způsobili velký chaos v...