Deník spisovatele – genderismus je jako každý ismus prostě fuj
Na začátku devadesátek si většina z nás, zřejmě společně s F. Fukuyamou, myslela, že na Západě zvítězila liberální demokracie a tím pádem nastal konec dějin, čili vrchol lidského snažení, tak jak se obdobně domnívali už např. Hegel nebo Marx ve svých koncepcích. Jenže i v naší době bublal pod povrchem mix ideologií, který narušoval stávající stav. Místo důrazu na člověka se začal prosazovat komunitarismus, ať už v podobě political correctness v Americe nebo multikulturalismu v Evropě. Různé proudy se do sebe spojovaly a vytvářely mix ideologií, který ovládl média a začal se etablovat a následně i institucionalizovat.
Nikdy v historii zřejmě nežila společnost v neideologickém rámci. Přesto to byl vždy rámec jednolitější než ten, který zažíváme dnes. Problém mixu ideologií je jejich různá míra prospěšnosti nebo nebezpečnosti. Každá tato ideologie zažila svůj boom, přinesla prospěšné změny, aby se z nich stala setrvačná blasfémie. Proměnily se v marketingový nástroj, především ten politický, ale přestaly působit pozitivně. Jednou z těch, které považuji za nejrizikovější, je genderismus. A to proto, že je to ideologie, která utlumuje přirozený motor společnosti. Právě a jedině v odlišnosti základních pohlaví se lidstvo posouvá jako celek.
Jestliže tento „ismus“ vyrostl z femimismus, který zrovnoprávnil ženy, pak se sám posléze stal bezobsažnou totalitou. Vyrovnávání rozdílů mezi všemi myslitelnými pohlavími se stalo tak umělým, že potlačuje to, co společnost vytváří. Pnutí mezi dvěma různými pohlavími je totiž to, co dělá člověka člověkem, dokud je biologicky daný, nemůže to být jinak, bez toho je nefunkční. Muž se mění, protože se předvádí před ženou, žena se mění, protože se předvádí před mužem. Stačí se podívat na komedii S tebou mě baví svět a pochopit, proč je v Česku nejoblíbenější. Rozdíl mezi dvěma pohlavími je v ní humorně a autenticky ukázaný.
A pak tady máme ideologický svět zdání. Jako první přišlo na řadu umění jako hlásná trouba pokrokářství. Namísto autenticity se v něm jako už tolikrát prosazuje snaha převychovat, markýruje se život, který nemá s naší realitou nic společného. Copak to všichni nevidíme? Dnešní filmy a knihy mají často podobný nabalzamovaný povrch, jsou v nich voskové figuríny, a ne živí lidé. Všechny ty drsné policajtky připomínají spíš svazačky z budovatelských filmů, jelikož jsou vyumělkované. Anebo princové, u nichž si nejste jisti jejich pohlavím, vypadají spíš jako marionety. Vážně chceme žít v tak hyperkorektní bezpohlavnosti?!
Abych šel příkladem a nebyl hyperkorektní, zmíním jeden zážitek, který mě opravdu pobavil. Přečetl jsem si ukázku z románu Jana Němce, který se rozhodl napsat ambiciózní Možnosti milostného románu. Ukázka z jedné milostné pasáže vyznívá tak trochu, jako kdyby autor viděl ženu nejblíž na 20 metrů, zvlášť když přirovnává dámské přirození k „rybičce“. Neviním z toho snad ani tolik autora jako spíš dobu. Nazývat věci pravými jmény se dnes nenosí. Takhle to ovšem vyznívá podobně jako ve filmu Zvíře, kde J.P. Belmondo vykřikuje, když ho obtěžuje Raquel Welchová: „Sundejte ji ze mě! No, fuj, ženská!“
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |