Deník spisovatele – o bizarnostech a raritách veřejného prostoru
Když se člověk začte nebo zaposlouchá do všeho, co se běžně objevuje ve veřejném prostoru, do té změti subjektivních výlevů anebo výkřiků, které určují bontón dneška, raději se vrací ke klasikům, které může číst nebo poslouchat, aniž by přišel k duševní újmě. Poslech např. Bacha je očista, protože vnímáme obecný řád určující jeho hudbu, ale také hloubku jeho osobního přínosu. Všudypřítomný generální bas, který zjevně předurčil bigbeatovou hudbu, nás vzpruží a také uklidní. Právě to, že emoce barokní epochy Bach svázal svým mimořádným rozumem, vytváří výsostnou harmonii, dnes tak těžko dosažitelnou.
Proč dnes zažíváme kakofonii slov a zvuků? Má to nejspíš dvě hlavní příčiny a tou první je postmoderní dekadence. To, že se kvůli emancipaci všech marginalit rozmělnily lidské hodnoty, subjektivizovala se měřítka, znamená, že neexistuje nic závazného, nic, co by ukazovalo, zda je něco dobré nebo krásné. Všechno je prostě jen možné, kromě toho, co je za mezí zákona. Jakýkoliv výkřik je stejně hodnotný jako jakékoliv velké mravní úsilí. Druhá příčina je celkem prozaická. Je jí ohromný digitální boom, možnost každého člověka, aby se vyslovil, protože může, i když nemá zpravidla vůbec co říct.
Nejhorší na této subjektivitě je její omezenost. Věcné argumenty nemají už žádnou hodnotu, nikdo je nepoužívá a nikdo je nevyvrací, i ti nejlepší publicisté straní, osočují, používají argumenty k člověku tak, jak nás naučil v Eristické dialektice Schopenhauer. Ano, je příliš osobní nenávisti ve veřejném prostoru, buď straníte jedné straně, nebo druhé, pak používáte i emoční personifikaci, jelikož se to nosí. Že je to ubohé, nízké, kakofonní, už nikoho příliš netrápí. Tam, kde schází rozum, schází i řád, a ten schází v naší době evidentně. Uznat pravdu svého nepřítele člověka neponíží, naopak tříbí jeho bojovné instinkty.
A proto místo velkých duchů máme pouhé rarity. Kde není řád, není ani měřítko vkusu, které tříbí a cizeluje. Kdyby bylo, plno lidí by zvažovalo, co vypouští do éteru, aby se neztrapnilo. Ať už jde o různé umělce nebo celebrity, příp. novináře nebo politiky. Jestli i ti nejviditelnější ujíždějí na personifikaci a očerňování, proč by to nedělali ostatní na blogu nebo na sociálních sítích. Veřejný prostor je plný absurdních bizarností. Média v zájmu komerce klesají až na dno, poklonkují blbosti, nízkosti a preferují podprůměr, který je jediným měřítkem. To už dávno není liberalismus, to je pouze dekadence.
Samozřejmě, že existují výjimky, které si udržují úroveň. To slovo úroveň je zásadní, neboť vyjadřuje měřítko. Rád čtu třeba Petra Fischera (občas i Martina Fendrycha), ty, kteří píší na placených webech, neznám, jejich psaní považuji spíš za duševní onanii. Veřejný prostor potřebuje řád, změnu hodnot, poznání, že dobro nebo krása jsou obecné, že je určuje lidstvo, nikoliv jednotlivý vkus. Stále větší subjektivita je od ďábla. Jak už napsal Bach: „cílem a konečným důvodem tvorby nemá být nic jiného než Boží sláva a potěšení mysli, jinak jde jen o ďábelský jekot...“
Náš veřejný prostor je rovněž takovým ďábelským jekotem.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...