Deník spisovatele – všechno, co zažíváme, je velká tragikomedie
Každý společenský stav, tudíž i nouzový stav, v sobě nese rysy frašky a tragédie. Mohlo by se zdát, že čím vážnější je situace, tím míň můžeme zažít humorné prvky, ale je to jen zdání, které je třeba stále nabourávat, jinak bychom mohli podlehnout klamu, že jsme lepší, než si myslíme. Právě schopnost vnímat obě složky reality, frašku i tragédii, je cesta ke zobrazení pravdy. Jestliže tragédie vynáší na povrch vznešené lidské vlastnosti, pak komedie ukazuje naše chyby a slabosti. Pokud umění chce být opravdu pravdivé, musí hledat všechny aspekty života. V opačném případě vytváří buď brak anebo kýč.
Na tento nedostatek doplácí mnoho rádoby uměleckých počinů. Zásadní vadou je často inscenovaná vážnost, upjatá a nehybná, kdy nic nepohne koutkem úst do úsměvu. Přesně to mě na kýči odpuzuje, ta sebezahleděnost autora, který tvoří, aby se dojímal, místo toho, aby zpracoval realitu pravdivě. U komedie to máme snadnější, tam většinou nehledáme velké umění a chceme se bavit. Přitom paradoxně právě komedie odhaluje naše chyby a slabosti přesněji. Proto také jedno z prvních velkých děl renesance je Dantova Božská komedie. Popis lidského života v tom vysokém i v tom nízkém slova smyslu.
Na tento aspekt (tedy, že komedie je blíž realitě) navázal Balzac, když sepsal svou Lidskou komedii. Přesto i v jeho díle jsou přítomny oba prvky bytí, fraška i tragédie, protože právě jejich vzájemné působení dělá svět komplexním. To si uvědomil např. český filosof Ladislav Klíma, který paradoxy života bytostně žil. Jedno z jeho dramat se jmenuje pregnantně Lidská tragikomedie a je v něm pochopení pro absolutno. Tento název je zhutněním poznání, kým člověk je a v čem žije. Proto jsem si ho pro své potřeby vypůjčil, k čemuž se hrdě hlásím. Skvělý název si zaslouží, aby se mu věnovala víc než jedna hra.
Po vzoru Balzaca bych chtěl napsat románovou epopej. Soubor velkých románů tvořených lidskými situacemi. Krátké epizody, chvíle, které denně zažívá každý, z mnoha úhlů a stran. Na tisících stranách chci prozkoumat všechno, co lze zažít a myslet. Ve zhuštěné situaci pokaždé vyhmátnout to, co je směšné i vznešené zároveň. Pokaždé trochu jinak, přiměřeně tomu, kdo epizodu prožívá, ovšem stále stejně tragikomicky. Bez všudypřítomné frašky to nemůže být pravdivé, ale bez tragické hloubky, úzkosti a odvahy, to nemůže být umění. Jestli má román ještě nějakou šanci, pak v tom, že ukazuje člověka komplexně.
Zcela protikladně tomu, jak dnes náš svět vnímáme. Právě úlohou románu je měnit úhel pohledu na současnost. Když se bereme příliš vážně, jsme na nejlepší cestě zkamenět. Naopak, když všechno shazujeme, třeba na soc. sítích, jsme pouze plytkými šašky. Oba extrémy plodí trapnost, ve které se dnes brodíme až po uši. A tam kde kvete trapnost, zkomírá krása a její spolutvůrce umění. Nepropadejme jednostrannosti, bez obou dvou dimenzí je náš svět buď svět tragéda anebo svět komika. Jedině tehdy, když i ve smutné době nacházíme humor, jsme lidští…
Jediná plnohodnotná možnost je žít tragikomicky.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |