Deník spisovatele – proč vlastně žehrám na dnešní intelektuály?
Ten bezprecedentní čas, kdy se společnost na dva měsíce ocitla ve stavu nehybnosti, vyvolal v lidech různé názory. Formulovali je mnozí, ať už ve strachu, co bude v příštích hodinách a dnech, ale i v různých prognózách, co se změní, až pandemie skončí. Jedním z těch názorů, které měly aspoň trochu váhu, tedy tu mediální, byl názor francouzského prozaika Michela Houellebecqa, který řekl, že pandemie svět nezmění, bude stejný, dokonce ještě o něco horší. Tuto tezi přejali i někteří naši publicisté, a já si myslím, že je to typický postmoderní kýč, ochota dát lidem to, čemu rádi přitakají, byť jde o nihilistické klišé.
Zdá se, že jsme zapomněli skutečně myslet. Stačí nám přežvýkané pravdy, které uspokojí naši marnivost, že jim i my rozumíme. To je totiž definice všech klišé, které se na nás z médií hrnou. Nic nového, nic neočekávaného a nic přelomového. Vlastně i proto se tak rád vracím ke klasikům, k těm, kteří byli noví, nečekaní a přelomoví. Dají totiž člověku víc než epigoni, kteří je dodnes vykládají. Dají mu vědomí o tom, že je lepší vykutat na povrch něco, co ještě neznáme, než se snažit o učesané pravdy, které hladí lidi po srsti. Tak je to totiž i v umění: lepší je věta, která má obsah, nežli věta, která je formálně krásná.
A tady jsme i u problému dnešní publicistiky. Vlastně nejen publicistiky, ale kultury a společnosti vůbec. Úroveň státu vytváří myšlení, to, které veřejně působí, inspiruje a získává vliv. Pokud rezignujeme na původnost, originalitu, která převrací zaběhaná schemata, zůstane svět, tak jak řekl Houellebecq, stále stejný a dokonce ještě horší. Lidé jsou v jádru špatní, to přece všichni víme, a v liberální době o to víc. Ano, kdo chce mít úspěch, musí být nihilista, ovšem intelektuálně je to laciné, nic nového, nic reálného to neříká. Pravda je totiž vždy nečekaná, čeká ve škarpě doby, až ji někdo vymete.
A k tomu je třeba mít pořádné pometlo. Každá doba čeká, že se najde někdo, kdo udělá pořádek, uklidí mentální svinčík a třeba i objeví to, co se ztratilo: pravdu o člověku. To by mělo být tou hlavní metou, pro ty, kdo duševně pracují. Hledat mezery, ukazovat praskliny, skryté věci, o nichž nechceme nic vědět. Příliš páchnou tím, že ležely mezi odpadky. Ale právě pravda je vždy nevábná, nedá se podat korektně, zaobaleně, jak je dnes mediálním zvykem. Kolik už zbytečných textů, článků a komentářů bylo napsáno v uhlazených větách. Bohužel myslet je utrpení, mělo by to být na něm občas i poznat.
Jsem přesvědčen, že právě v dnešní době se objevují skuliny, ve kterých je třeba kutat. Nevystačíme si s tím, že přitakáme tomu, že se nic nezmění, když přece víme, že svět se vyvíjí. Právě pohyb je jeho definice, nikoliv to, že lidé jsou v jádru špatní a může být jen hůř. Lidé nejsou ani dobří nebo zlí, jsou jen stádo, velmi tvárné, podotýkám. Celá společnost je masa, kterou lze hýbat, když ji nadchnete, třeba tím, že vznikne kvas, polemika, něco, co mění stereotyp, vykolejuje, rozevírá zabedněnost, otevírá obzory - a k tomu stačí jediné, dopustit se vlastní myšlenky...
Jenže dnešní intelektuálové se většinou impotentně (a proto také korektně) vyžívají v nihilistických klišé.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
U Votic se srazila tři auta, ženu záchranáři letecky transportovali do Prahy
U Votic na Benešovsku došlo k dopravní nehodě, havarovala zde tři osobní vozidla. Podle policie měl...
V Rakousku zemřel český turista, měl nehodu při jízdě na kajaku
Při sobotní nehodě na kajaku nedaleko rakouské obce Scheffau zemřel 36letý Čech, uvedla rakouská...
Čína dokončuje „neviditelný“ bombardér. Máme lepší, řekl Pentagon
Číňané oznámili představení svého „neviditelného“ (stealth) bombardéru H-20. Pentagon to ale moc...
Trpí bolestmi, rok čekají na operaci zápěstí. V Česku dlouho chyběly umělé klouby
V Česku dlouho chyběly umělé klouby do zápěstí. Pracovišť, která je dříve měnila, bylo v zemi jen...