Deník spisovatele – útlak levičácké emancipace si žádá reakci...
Není emancipace jako emancipace, o tom jsme se už mohli přesvědčit. Je rozdíl, když se někdo emancipuje z područí, z nesvéprávnosti, anebo když se emancipuje, aby získal výhody. Nikdy nejde o žádného Pepka Nováka, ale o kolektiv, který si přisuzuje znaky, jimiž se zvýhodňuje. Kolektivní výběr je levicový výběr, vymezuje tzv. menšiny, fašisticky nebo komunisticky, tudíž o pravou emancipaci člověka jako člověka vůbec nejde. Tento výběr lidi rozděluje, přitom emancipace člověka by měla všechny spojovat. Ale to řekněte třeba vysokoškolačkám, které tak bezduše přebírají univerzitní doktríny a věří, že jsou pohlavně diskriminované.
Problém je v tom, o jakou ideologii se jedná. Michel Foucault ve své knize Myšlení vnějšku (1966) využívá Deleuzeho pojem odlišnosti. „Différence" je rozdílnost, podle poststrukturalistů základní element bytí, jeho hybatel, to co neustále posouvá život vpřed. Všechno má svůj rozdíl, je to přímka, žádná kontradikce, jak jsme si zvykli u dialektiky. Problém je, že je to příliš jednostranné, odlišnost (rozdílnost) se stává dogmatem. Podle mě musí být něco, od čeho se vymezujeme, čili standard. A tady jsme už zase zpátky u dialektiky, kterou chtěla postmoderna zničit, jelikož byla pro ni příliš univerzalisticky utlačující.
Ne náhodou L. Wittgenstein, velký logik, který odmítal metafyziku, se ve svém starším období vyjádřil, že dialektika má své výhody. Ta výhoda je zřejmá i v našem případě - odlišnost sice neguje standard, ale stává se součástí cesty k vyšší kvalitě. Odlišnost se nerozpustí, ale standardizuje se v novém uspořádání. A to je to, co dnes chybí, co je nabouráno diverzitou všeho, co „bílá“ civilizace vytvořila. Není tady nic, co by postavilo hráz, co by znegovalo negaci. A přitom je nasnadě, že tím trpí především právě ty nejpodstatnější hodnoty. Když rozdělujete jedince podle kolektivních znaků, ničíte tím lidskost.
Ale aby to neznělo příliš učeně: jestliže je třeba odmítnout emancipaci menšin, je třeba emancipovat člověka. Na základě univerzálních hodnot, které jsou velmi prosté. Nevydělovat nikoho, ani nikoho nevyzdvihovat. Spravedlnost je ve své prostotě to nejtěžší. Když píšu román, každý má svou šanci, aby se projevil, ukázal se ve své směšnosti i důstojnosti, nikoho nevyzdvihuju, jak je dnes tak časté. Důležitá je současnost, všichni jsme tady a teď, tři čtyři generace, které jsou právě na světě. Současnost naší situace je to, co nás spojuje, čemu se snažíme rozumět, co se mnoho z nás snaží prožít a ovlivnit.
Boje o minulost, o viny předků, jsou anachronismus. Kdybych byl stejný, mohl bych začít pátrat po tom, kdo sebral mému dědovi živnost, koho je to předek a koho je třeba denunciovat. Kdo zabral druhému dědovi pole, kdo nahnal jeho otce do války atd. Minulost nedává žádná práva. Jediné, co může dát, je poučení. Jenže to vykládejte dnešním levičákům, co bojují své minulé války. Je na ně dost smutný pohled, jak papouškují stále stejná obehraná hesla. Kolektiv, komuna, menšina, žena, homosexuál, afroameričan - všechny ty staré krámy. Co by asi řekla nějaká feministka na to, že její prababička zničila život mého předka?
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Pronájm bytu 1kk 28m2, Brno, Branka
Branka, Brno
12 100 Kč/měsíc