Deník spisovatele – o čem sní premiér, když právě nedělá marketing...
Patrně není osoba, která by byla v Česku otloukanější a zesměšňovanější, než dnešní premiér. Je v tom ovšem jisté nedorozumění, protože nedošlo k deziluzi vůči reálné osobě, ale vůči obrazu, který sám o sobě vytvořil, vůči marketingovému Andreji Babišovi, který maká, nekecá a chce dobro pro českou zemi. Za maskou sebepropagace se ztratil člověk, ten, kdo něco vybudoval a měl dost možná idealistické pohnutky, když vstupoval do politiky prolezlé korupcí. Stal se dnes v podstatě obětí sama sebe, toho, že vyvolal nereálná očekávání, že se spolehl na to, co je dnes běžné, totiž na svůj marketing v podobě „Čau, lidi“.
Není v tom sám, je pouze jedním z mnoha. Jestliže dnes mnozí tento stav kritizují, měli by si nejdřív zamést před svým prahem. Twitter, Facebook, Instagram plodí strojené masky, ale ne skutečné lidi. Selfíčka, která jsou fenoménem doby, jsou vždy krásnou pózou, ale o člověku, o jeho realitě, nevypovídají nic. Proto neustále dochází k deziluzím, je to spíš defilé nepřirozených masek než lidský život. Lidé přehrávají, snaží se šokovat a ohromit, ale hloubka tomu chybí. Připomíná mi to manýrismus, úpadek po renesanční epoše. I dnes všechno zůstává na povrchu, víc než o pravdu jde o vyumělkovanou kamufláž.
Na začátku 17. století musel přijít Caravaggio, aby vdechl život do strnulé manýristické pózy. Oživil náboženské výjevy, určil cestu, po které pak šli další, Velázquez a Rubens. Oba dokázali přinést emoce, drama, to, co dřív chybělo, ale teprve Rembrandt vynalezl osobitou tvář. Ve stejné době, když objevil Descartes vnitřní mysl, přestal malovat typizovaně, jak to bylo dosud běžné (doklad, že filosofie a umění jdou zpravidla ruku v ruce). Na jeho obrazech se vyjevuje člověk a jeho vnitřní hnutí. Nikdo ještě nedokázal tak mistrně vyjádřit, co se v člověku děje. Moderní obrat k individualitě tak nabral nezastavitelný vzmach.
A pak se přeneseme do éry sociálních sítí. Něco tak typizovaného, plného masek a pózy, abys pohledal. Skutečná individualita se vytratila, zůstal jen bezduchý marketing. Je to vidět třeba i v literatuře, kdy se vytratil zájem o druhé, o jejich vnitřní hnutí. Buď máme vieweghovskou plakátovost, nebo šokézní drásání vlastního já. A ti druzí, jejich tváře, se nám vyhýbají na kilometry. V takovém světě neznáme jeden druhého. Proto se snažím psát jinak, nechci být manýristou. Pro společnost je důležité, aby se lidé poznávali, aby vnímali to, co je pod maskami. Pak nedojde k těm všem deziluzím, které společnost rozvrací.
Ano, Česko je dnes v dezolátním stavu. Jednou z příčin je premiérův obraz, který nekoresponduje s realitou. Jeho nepochopení, že v krizi nestačí dělat dobrý marketing. Mluvit jako kniha, podle toho, co mu napsal jistý marketér. Myslet si, že když jsem řídil firmu s mobilem, že tak můžu řídit i stát. Bez strategie, bez hodnot, za které se lze brát. Skutečný státník má chyby, ale dokáže nadchnout, mluvit sám za sebe. I kdyby to byla mizerná čeština, to mu občané odpustí. Ale musí vnímat to, co se skrývá pod jeho maskou, chlapa z masa a kostí…
Ale třeba premiér sní o tom, že ze své vládní funkce odstoupí a stane se skutečnějším člověkem.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |