Deník spisovatele – ostuda v Afgánistánu je vizitka progresivismu
Důvod, proč spojenecké síly okupovaly dvacet let Afgánistán, nechci hodnotit, na to je v Česku dost profesionálních i amatérských politologů, ale zajímá mě to hodnotově, společensky, protože právě kulturní hodnoty ovlivňují praktickou politiku. Jestliže různá média (také americká) srovnávala chaotický ústup z Kábulu s opuštěním Saigonu v roce 1975, myslím si, že se srovnávají "hrušky s jabkama". Střet s komunistickým blokem za studené války měl zkrátka jiné parametry, než obrovská převaha spojenců proti kmenovým bojovníkům Tálibánu. Tady nešlo o síly a prostředky, ale šlo o hodnoty, za které se bojovalo.
Dokonce i válku ve Vietnamu už začaly ovlivňovat ideály, které vyrostly na barikádách v roce 1968. Tehdy měly v sobě velký entusiasmus, jelikož se braly za ty, které mocenské systémy přehlížely. Postmoderna, de facto levicové myšlení ve Francii a jeho různé odnože v New Yorku, rozmělnila tzv. vysoké hodnoty, aby umožnila dýchat i těm, které systém drtil, ať už v armádě nebo v civilním životě. Veškeré kulturní hnutí se postavilo proti univerzalismu hodnot, tj. že pro všechny platí určité normy, bez nichž jste společensky na okraji. Od sedmdesátých let v umění, na univerzitách, ve státních institucích dochází k tzv. diverzifikaci.
Dnes v roce 2021 zjištujeme, že podvratnost, která byla primárním rysem postmoderny, semlela všechno a zůstal jen nihilismus. Abstraktní konstrukt lidských práv není dost nosný, aby pro něj lidé krváceli. Navíc lidská práva už nejsou univerzalisticky chápaná, jelikož se rozdrobila na plno výjimek a privilegií. V tom je progresivismus nejvíc zničující, jelikož drtí i to, co bylo na postmoderně pozitivní. Zůstal jen nihilismus a komerce, co pohltí jakoukoliv vyšší hodnotu. V postmoderní frašce není čas prožívat život do hloubky, proto je tak povrchně slabošský, tudíž ani není nikdo, kdo by chtěl být tragickým hrdinou.
Každý projev heroismu je pro současnost podezřelý - nemáme už žádné velké hrdiny. Když nejsou hodnoty, nejsou ani činy, zbyl ironický škleb, podrývání autority a bezduchá spotřeba. Prvky postmoderny devalvují sílu společnosti, jelikož vyzdvihují marginality. Samy o sobě nemají žádný étos, jsou pustou dekonstrukcí. Cokoliv cenného bylo zironizováno, umenšeno a postaveno na roveň průměrných. V takovém světě se žije snadno, ale nežije se v něm pravdivě. Když ho chcete zachytit, zjistíte, že jeho výsměch, vykrádání minulých velikánů a sebemrskačství postrádá hloubku; protože i dnes se může žít autenticky.
Ano, taky jsem si vyzkoušel postmoderní hravost, nevážnost či fantasktnost, ale zastesklo se mi po opravdovosti, snažím se ji do psaní co nejvíc dostat. Jako by se ty prvky daly mísit a dostat se někam dál, pro co ještě neznáme pojmenování. Snad vedou k nějakému vyššímu smyslu, k hlubší empatii, osobitosti a autenticitě. Právě autenticita přináší důraz na kořeny, pravdu, dějinnost, prožitek velkého osudu. Je to cesta do neznáma, ale zdá se, že se konec historie nekoná, že postmoderna (neoliberalismus) navždy nevítězí, že dějiny stále otevírají nové možnosti...
Každopádně jsme si je mohli prožít poprvé jako vietnamskou tragédii a posléze i jako afgánskou frašku.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Jan Klar
Deník spisovatele – v Africe hladomor a v Evropě trapný konzum...
Válka na Ukrajině s sebou nese různá rizika, aspoň média už měsíc hrozí, že veliká obilnice na Dněpru letos selže a bude hladomor, milión hladových lidí se pohne do Evropy.
Jan Klar
Deník spisovatele – v kriminále jsem seděl asi jenom třikrát…
Jediné, v čem mají Rusové bohužel pravdu je to, že Západ je už dlouho dekadentní, projevuje se to dnes a denně od politiků až po různé celebrity vytvářející iluzi, že žijeme pravdivě,
Jan Klar
Deník spisovatele – odhodili lopaty a vzali do rukou samopaly...
Kromě zbytečného utrpení, umírání a mrzačení lidí je odporné, jak Rusové ničí celá města i s jejich historií. Mám rád architekturu, myslím si, že je pouze málo činností,
Jan Klar
Deník spisovatele – Toillete ist unten, keine .........., please!
Bavil jsem se s člověkem, který má na starost zařízení pro utečence, a ten mi říkal, že by do nich vzal všechny Ukrajince na úkor těch, co tam jsou, decentně řečeno grázlů z Blízkého východu.
Jan Klar
Deník spisovatele – jasně, dnešní utečenci z Ukrajiny jsou jako my
Nemůžu říct, že by má první zkušenost s Ukrajinci byla dobrá, tehdy, když jsem hlídal panelárnu, pobodal jeden dělník druhého a pak založil požár na ubytovně. Bylo to k večeru,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |