Deník spisovatele – pohádka „Tři oříšky pro popelku“ po norsku
Každý nosíme v sobě archetypy; např. mně se zdálo, že si vybírám Aston Martina anebo Jaguára, načež jsem se probudil a řekl si, že je úlevné, že už vlastně nepotřebuji ohromovat žádné fifleny, kterým záleží víc na statusu nežli na osobnosti. Kolektivní archetypy si předáváme ve formě pohádek, tedy od dětství, ale taky odrážejí národní dějiny, v Česku jistou nevraživost vůči vrchnosti. Takže hloupý Honza, který není zase až tak hloupý, najde štěstí, přestože je chudý, a vezme si princeznu a zesměšní knížecího pána. Obdobně chudá dívka Popelka, která sní o princi, má nakonec nádhernou svatbu.
Archetyp o Popelce je všeobecný, tudíž záleží na národním cítění, jak se zpracuje. Norové, neboť milují českou verzi, se ji rozhodli napodobit a tak natočili remake. Je mi úplně putna, že se tam líbají muži, nechápu, proč by se mělo něco vystřihovat. Ať se ukáže v plné nahotě to, co je nešvarem doby: a to je ideologizace tvorby. Jestliže tvůrkyně předeslaly, že jde o feministickou pohádku, je vše od začátku jasné. I kdyby si honily triko, jak chtěly, žádný skvost nevytvoří. Ideologie, která dělá ze světa bitevní pole pohlaví, nevytvoří krásu. Česká verze krásná je - šikovná Popelka sbalí natvrdlého, ale chrabrého prince.
Chyba dnešních ideologů je prostá, myslí si, že přečůrají dějiny. Jestliže marxismus přivolal sto let třídních bojů, dosáhl toho, že je u nás o dost vyspělejší kapitalismus. Ano, už padesát let zažíváme různé mutace typu feminismu, korektnosti, alarmismu. Člověk se někdy děsí toho, zdali v tom bude žít celý život. Je tady spousta takových, kteří žijí v iluzích, a pak se diví, co se v Evropě děje. Na Vánoce si sáhnout nedáme, to jistě, ale že se sahá na spoustu jiných hodnot, nevidí. Nejde o to, že hodnoty jsou něco svatého, ale o to, co je nahrazuje: Utopie, co by rády opět změnily člověka na poslušné zvířátko.
Je až sranda, jak se vše opakuje: Příklad za všechny je nový ministr pro hospodářství a ochranu klimatu v Německu. Není lepší ukázka utopismu v praxi, než politik bojující za byznys a zároveň i proti byznysu. Chudák schizofrenik, který tohle ustojí! Připomíná to totalitní vize, kdy se realita natírala na růžovo. Za socialismu se bojovalo za mír, ale kdo by se nad tím divil, že? Hospodářství se dá přece vést udržitelně, žádné inovace, které nejsou zelené, nepřipustíme. My vrchnost víme nejlíp, co se má na světě vyrábět. To, že kreativita musí být vždy podvratná, je přežitek, který trousí hloupí Honzové.
Jistěže je to představa nádherně slunečného světa. Takového, který popsal už Campanella nebo ho zažíval Neználek. Žádný větroplach v Kvítečkově nebyl, všichni byli převychováni. Ale na pořádné filmy si budeme muset zase pár desetiletí počkat. Co budu dělat mezitím, nevím, ale jezdit Aston Martinem nebo Jaguárem nebudu. Auto je pro mě spotřební věc, když ho vůbec potřebuji. Za důležité považuji jiné hodnoty, pořádnou stavbu, pořádný strom, pořádnou knihu, nebo jiné tvůrčí dílo, třeba i pohádku, která vychází z vnitřní opravdovosti - a nikoliv z archetypů, které se snaží dnešní idioti ideologicky vyrobit…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU
Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...