No, myslím, že ohledně sportu je ta problematika trochu složitější. V diskusi už bylo uvedeno, že Neymar dostal žlutou zřejmě za něco jiného. Napadá mě ještě příklad Tomáše Hertla, kdy v jasně rozhodnutém zápase provedl málo vídanou fintu. Vedle nadšených fanoušků se ale ozvaly i hlasy, které mluvily o zesměšnění soupeře. A zdaleka se neprojevovali jen zastánci "korektnosti", byl mezi nimi i takový Don Cherry, proslulý svými nekompromisními komentáři a extravagantním vystupováním. Takže stačí malinko pootočit hledisko - a místo novodobých tendencí k nivelizaci naopak můžeme mluvit o snaze dodržovat stará (byť nepsaná) konzervativní pravidla

Řekl bych, že nejde ani tak o korektnost, jako totální absenci pravicového myšlení a pravicové politiky!

Vynikající článek, jehož podstata vůbec nespočívá ve žluté kartě - ta byla jen inspirací k autorovu zamyšlení nad novodobou snahou po zprůměrnění a šedivosti, jaká tu byla více než 40 let, kdy průměrní i podprůměrní tu měli zelenou a celá společnost podle toho také vypadala.

To vadí nejen autorovi, ale i mně a dalším, kterým se neustálá snaha o znovuprosazování šedivé průměrnosti značně příčí.

Vystihuje to celý článek a mně osobně se velmi líbí tato autorova slova, cit.:

"Být sám za sebe a tím i pro druhé je něco jiného, než patřit mezi stejné, nebo k nim inklinovat. Ale na samém vrcholku velmi fouká, a tak je lepší slézt dolů do nížiny, mezi stádo. Kolik intelektuálů už slezlo mezi nacisty anebo komunisty ve 20. století? Dnes lezou mezi jejich pohrobky, ať se už zaštiťují lecjakými slovy o solidaritě. Nejlepší solidarita je být příkladem a nikoliv užitečným idiotem."

Zaloužená karma

Píšete o liberalismu, ale náhle se v textu objevuje věta, aniž by předtím byla nějaká zmínka :"Jakákoliv krize, společenské pnutí, k tomu svádí, ale síla člověka, který vyznává humanismus, se projevuje právě v krizi.

Tak co tedy vyznáváme liberalizmus nebo humanismus, nebo jak je to?

Máte správný dotaz. Odpověď je zde: https://klar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=742025

Jenže ten popis situace v článku není celý a není pravdivý, naopak ohýbá skutečnost v prospěch následné pointy článku. Video celé situace ukazuje na něco jiného. Neymar nejprve posunkuje na konkrétního hráče rukou. Po té provádí onu fintu, kdy mu rozhodčí v podstatě něco přátelsky vytýká a na závěr ho poplácá po bedrech, že to tím pro něj končí. A Neymar začne zuřivě protestovat a až tehdy si za protesty vyslouží žlutou kartu, což v jeho fotbalové kariéře v podstatě není nic výjimečného.

https://www.youtube.com/watch?v=lDI1m6UPiD8&feature=emb_err_watch_on_yt

Zajímavá sofistika, pane Boháčku. Za prvé je to jeden příklad za všechny, čili na pointě článku o politické korektnosti to těžko něco změní. Asi by bylo zajímavější se zamyslet spíš nad podstatou článku. Vycházel jsem z několika médií, žádné to nepojalo tak, jak to líčíte vy, kupodivu to vesměs média líčila tak, že Neymar dostal žlutou za to, že se snažil ponížít soupeře. Samozřejmě, že tam je vidět snahu svého protihráče trumfnout. No a co?

P.S. Např. mě napadají fotbalistky U.S.A., které se podle některých tzv. liberálů příliš radovaly z vítězství nad Thajskem na MS 2019.

Takže mužstvo, které vyhraje 7:0 dostane flastr a nakonec prohraje kontumačně

. To aby Panenka dostal ex post červenou.

Jinak korektnost v dnešní podobě je strašný mor a brzda civilizace.

Žluté karty a vášnivé debaty , zda šlo nebo nešlo o zesměšňování soupeře nejsou ve fotbale něčím novým, zrovna jsem našel jeden článek s obsáhlejší debatou z roku 2012. Pravidlo samotné existuje ve fotbale déle než to, čemu říkáme "politická korektnost", protože z logiky věci se něco takového ve fotbale nevyhnutelně objevovat musí.